Každej jednu

Ahoj, já jsem Ginny a tohle je můj deníček. Protože je to první stránka, asi bych měla začít tím, jak jsem se dostala ke svým dvounožcům, domů. Takže... oni si pro mě přijeli do útulku. Nejdřív jen tak nakukovali k nám, ke koťatům a dalším kočičkám, co u nás byly, pak zase někam odběhli, ale pak se objevili přímo vevnitř. A paní, co se o nás starala, mě vzala a dala mě dvounožce do náruče, ale to jsem byla nějaká rozjetá, tak jsem vyváděla, lezla po pletivu a skoro spadla... tak mě pak dali dvounožcovi. Zatím paní Čermáková, to je ta, co se o nás v útulku starala, povídá: "Filipe," (to je můj dvounožec) "ty vždycky lidem na výstavách říkáš, ať si vezmou rovnou dvě kočičky, že jim nebude smutno, když lidi odejdou do práce, a teď si chceš vzít jednu?" A šup, najednou měla dvounožka v ruce moji kamarádku, Lilly. "Budete mít každej jednu!" A dvounožci tam dlouho stáli a radili se, a Lilly, jak jsem tak koukala, si u dvounožky lehla a vrněla... a bylo rozhodnuto! Najednou šup, a i s Lilly jsme byli v přepravce (bylo tam spousta zajímavých pachů, to pak ještě musím někdy prozkoumat) a už jsme uháněli domů. Já jsem celou cestu řádně mňoukala, pak začala i Lilly, protože jsme vůbec nevěděly, kam si nás to vezou a jak se jezdí autem... prostě nic. Ale dvounožka nás hladila a tak, a nakonec to ani netrvalo dlouho a byli jsme doma. Tam na nás čekal pelíšek, mističky... a papání! Hned jsme se pustili do masíčka (ŇAM!) a pak jsme začali zkoumat, kde to jsme. Taky jsme si ale museli pohrát, lítali jsme, s Lilly jsme se navzájem honili, skákali po sobě a šli jsme spát pořádně pozdě. Tak takhle nějak vypadal náš první den doma.