Jak to všechno dopadlo v tom loňském roce

Když jsem se vrátil z Prahy, měl jsem radost, že jsem zase doma. Raději jsem nechodil ke dveřím a přepravka se stala mým nepřítelem. Hlídal jsem si svého páníka a hřál jsem ho vždy, když ho přivezlo to ošklivé auto. Užíval jsem si sluníčka za oknem a měl jsem se fajn. Pak ale páník někam odjel a zůstali jsme tu s kámoškou sami. Občas jsem šel na vodítku ven a když začala zima, ven se mi ani nechtělo.
Jednoho dne jsem cítil, že se něco děje. Uklízení, vaření a dobrá nálada. Večer se otevřely dveře a přišel můj dvounožec. Jůů, to jsem tedy měl radost. Hned druhý den zase dvounožáci někam ujeli. Zlobil jsem se, ale vrátili se ještě téhož dne a s někým! Ten někdo byl můj „fousáč“. Já jsem ho ale tak dlouho neviděl, že jsem na něj skoro zapomněl. Tak to nakonec dopadlo tak, že jsem se před svým bráškou schovával.
Měli jsme společné Vánoce, zase jsem měl dárek pod tím stromem. Doma bylo teploučko, misky plné a moji přátelé se předháněli v tom, který mě bude hladit. Tak nám bylo všem čtyřem moc dobře.