Hádej, kdo přijde na večeři

„Vaše osvícené šelmí šéfstvo, milostslečno Alasco, v hodovní síni již je prostřeno a Vaši podřízení smečkovníci – madam Missy, lord Piškot a sir Bubu, Vás již očekávají...“
„Výborně, Žán! A nezapomeňte, jako minule, dát na stůl misky s vodou na opláchnutí našich jemných tlapek. Mimochodem, jaké je dnes menu?“
„Vaše šelmí výsosti, přesně dle vašich osvícených pokynů! Jako předkrm bude podáván pláteček uzeného lososa, samozřejmě bez snítky petrželky, víme, jak vás minule rozrušilo, když se milostpán Bubu dusil. Následovat bude jemný hovězí bujon s játrovými knedlíčky. Jako hlavní chod vám bude servírován nákypek z kuřecích a kachních prsíček, přelitý smetanovou omáčkou... a pro Jeho mlsnost pana Piškota jsme nachystali plátky rostbeefku... samozřejmě maso bylo ze zvláště mladého kusu... osobně jsem na to dohlédl, nerad bych, abych byl nazván také kusem, ale starého vola, jako minule. Jako dokrm pak bude kuřecí medailonek v tuňákové krustě... ten minule ocenila zejména Jeho hladovost Bubu... vzpomínáte? Jak jste jeho mlaskání považovala za blížící se tsunami a museli jsme evakuovat? Nuže... dále budou dezerty, připravili jsme výběr, takže pro Jeho labužnickost pana Piškota máme čokoládové hoblinky, přelité smetanovým jogurtem, pro Jeho olizovanost pana Bubu šunkové roládky a pro Její vybíravost madam Missy jsem osobně umíchal hříbkový perkeltek. A pro vás, Vaše osvícená gurmánskosti, milostslečno Alasco, mám připravené překvapení... bude to bomba! Flambovaná, samozřejmě. Nazval jsem ji na vaši počest Výbuch á la Alasca! Na nápojovém lístku je pramenitá voda, ochucená vitamínky, a pro Jeho fajnšmekrost pana Piškota smetánka... Ano, na misky s vodou jsem nezapomněl a prostírání je ve vaší oblíbené oranžové barvě s emblémem kočičích siluet. Račte za mnou do hodovní síně, vaše osvícené šéfs....“

Mňaufix, kdo tady dělá rámus až mě to vzbudilo?? Takový pěkný sen jsem měla... no jo, dvounožkyně sype do misky granule... a prej: "Pojď, Lasynko, to si pochutnáš... to víš, že jo, už letim, akorát, teda, to je chování, úcta žádná a to tuhle dokonce povídala: "Nechceš? Nech být, nic jiného nedostaneš."
To je fakt úroveň. Tak když už chodí ty granule lovit ven beze mě, tak by snad mohla lapnout něco pořádnýho, ne? Když už to lovim, tak to důkladně pročichám, prozkoumám... a ne že dovleču cosi, co nevidělo maso ani z vlaku. Zbytku smečky to je nakonec jedno, že jo, ti se cpou hlavně těma patlavýma věcma, co jim dvounožkyně říká konzervy nebo kapsičky... mimochodem, po těch jde otesánek Bubu tak, že nedávno dvounožkyně povídala: "Utrhla se mi kapsa," a Bubu z nejtvrdšího spaní vyletěl a hnal k misce... tam nic... no chápete to? Já ne. A nechápu toho víc. Například, proč dvounožkyně říká, že my sice jíme i zeleninu nebo obilí, ale musí mezi tím a námi být ještě transformační článek – kuře nebo kráva. Taky nechápu, proč vždycky, když nám dá něco do misky a my to vyhodnotíme jako nepoživatelný, vykřikuje: "Co by za to kočky v Africe daly!" Rozumíte tomu? Místo, co by byla provinilá, že nás v podstatě trápí hlady, tak nás ještě informuje o nějakých kočkách, které se ulejvaji někde na dovolené a ještě si můžou ulovit, co chtěji, a mají k dispozici pole trávy... kdežto my jen tu v květináčích.
Zkrátka... kdybychom nebyli chytré kocouřstvo, hrozil by nám za chvíli nedostatek živin. Naštěstí nejsme žádná ořezávátka a v boji o přežití čerpáme živiny z potravy dvounožkyň. Je to opravdu boj a to boj s lakotností dvounožkyně, která svou hamižnost kamufluje rádoby starostlivými argumenty: "Ne, miláčku, nemůžeš šunku, je slaná, to kočičkám škodí, chceš mít nemocné ledviny?" (Nechci mít vůbec žádný ledviny, chci tu šunku!) Nebo: "Ale zlatíčko, už jsem ti říkala, že vepřové vůbec nesmíš, mohl by v něm být bacil... (Bacim asi já tebe, jestli okamžitě nenavalíš kus masa!!). Nebo: "Lasy, jdeš od toho talíře, já ti do misky taky nelezu." (tvoje chyba, mně by to nevadilo, aspoň bys věděla, jaký máš příště koupit granule) No. Prostě se nechce dělit a vůbec si nebere příklad z mé štědrosti... už několikrát jsem jí velkoryse přenechala ta nejchutnější sousta z můry... mouchy... pavouka. Nejen, že ani neochutnala, ale ještě vedla nehorázný řeči... třeba k menším dvounožkyním, jako že tady vidí, proč mi nemaji dávat pusu na čumák...
Prostě... díky její lakotnosti musíme být stále ve střehu... ale aspoň neustrneme. Dokonce jsme pod mým osvíceným vedením vypracovali strategii lovu! Když dvounožkyně přivleče kořist, kterou nenosí správně v zubech, ale v tlapkách (taky divný, co?), tak obvykle už naporcovanou kořist položí nejdřív na linku a až pak ji syslí do lednice. A to je naše chvíle. Na můj pokyn vybraný jedinec způsobí na místě co nejvzdálenějším kuchyni nějakou drobnou úpravu zařízení... převrhne květináč, shodí řadu knížek a tak. Dvounožkyně reaguje zcela spolehlivě... letí tam a naivně se věnuje záchraně majetku, aniž by tušila, že balíček masa... šunky... párků... je právě přesouván do osvědčených úkrytů, kde lze nerušeně hodovat. Ve chvíli, kdy se vrací ze záchranných akcí, už spokojeně ležíme na křesle a sledujeme naši oblíbenou telenovelu na téma Jak zuřící dvounožkyně sbírá ožižlaný papír, vytírá a zvažuje, jestli k večeři radši suchý chléb bez šunky nebo guláš bez masa. Zatím největší úspěch na pomyslném žebříčku soutěže O nejvíc soptící dvounožkyni zaznamenal Piškot, který ze štávou pěkně plného pekáčku vylovil celé kuřecí stehno a protože tušil, že by se to nesetkalo s pochopením, přes celý byt a několik koberců si kořist odvlekl a povečeřel ji na balíku čerstvě vyžehleného povlečení.

Až do dneška to vypadalo, že v oblasti výživy jednoznačně vítězí naše smečka pod mým vedením. Dnes jsem ovšem při studiu přírodovědných materiálů narazila na článek o potravinovém řetězci. Velmi poučné... již jsem se chystala, že udělám smečce přednášku (správný šéf dbá na vzdělání podřízených), jenže úmysl mi přerušilo volání dvounožkyně, že máme jít k večeři. Výjimečně to bylo k jídlu... kuřecí, jemně krájené. A jak jsme tam tak svorně jedli, tak ona na nás zálibně pohlédla a pravila: „Fakt, jsou k sežrání!“

Žán, upalujte do kuchyně, okamžitě vyhodte ten velkej pekáč, zlikvidujte všechen česnek a pro jistotu odpojte troubu!!!

Vaše Lasso-knedlo-zelo.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama