Že bych začal psát deníček?

Ahoj všichni kocouři, koucoučice, kocouřata. Tsk tady ležím na paničce a čtu si všechny ty krásné deníčky. Nejdříve mi to připadalo divné, psát si deníček, ale ty zážitky, prostě nááádhera. Musím se vám svěřit s příhodou, co mě učí moje panička. Vždy na mě zavolá a zachrastí s pixličkou s vitamínkama a ty já hroozně rád. S radostí přiskotačím. Panička nejdříve řikala zvláštní slovo "sedni" a vždy mi jemně zatlačila zadeček k zemi. Poté mi teprve dala vitamínek. Takhle se to opakovalo pořád, jakmile mi chtěla dát vitamínek. Po necelém týdnu zavolala zase: "Olíku!" Já s radostí přiběhl a ona řekla: "Sedni!" A já už věděl, že jakmile si čapnu, tak dostanu tu ňamku. A vážně že jo! Jupíííí, jak já jsem šťastný, když dostanu nějakou tu ňaminku! Takhle to šlo asi týden. Poté, když mi chtěla dát ten pamlsek, tak na mě zavolala a řekla "sedni", a nyní, copak to po mně chce? Řekla: "PAC!" A já na ní jenom vykulil oči. Vzala mi pacičku a říkala pořád pac, pac, pac a dala mi pamlsek. Než já pochopil, co je to pac! A konečně po týdnu jsem zjistil, že to šedo-modré, co je součástí mého tělíčka, je pacinka! Tak s radostí jí podávám packu a panička mi dává vitamínek a říká, jaký jsem hodný kocourek. (Asi si myslí, jak mě má krásně vycvičeného, ale to se mýlí, protože jsem nezkrotný zlobivý kocourek :-) )

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama