Pelíšky

... osmá ovečka... devátá ovečka... desátá ovečka... jedenáctá ovečka... dvanáctá ovečka... třináctá ovečka... čtrnáctá ovečka... patnáctá ovečka... šestnáctá ovečka... sedmnáctá ovečka... no nedivte se, rozhodla jsem se, že si vezmu k srdci rady, abych byla hodnější, a tak jsem se pečlivě nadekorovala na polštář, zaujala pozici moooc roztomilá kočička a pokouším se usnout... sedmnáctá ovečka... osmnáctá ovečka... devatenáctá ovečka... hele, támhle leze moucha, že bych po ní... ne, nic, dvacátá ovečka... dvacátá první ovečka... mňaužiši, ty se ale loudaji, pohněte, mám vám ukázat, jak se běhá... é, nic, dvacátá druhá ovečka... dvacátá třetí ovečka... vlk by nebyl? Nebyl, já vím, jsem hodná roztomilá... dvacátá čtvrtá ovečka, dvacátá pátá oveč...
Tak to ne, tohle, to se nedá. Převádět kopytníky přes lávku ještě chvilku, tak se mi zkudrnatí kožíšek. Musím začít myslet na něco jiného... třeba... mňauvajs, dvounožkyně támhle položila rukavici, už se mi zoubky radují a packa natahuje... ne! HUŠ! Jsem hodná roztomilá kočička... Jo. Takže nad čím bych tak zameditovala, aby se to k mé rozkošné póze milounké kočičky hodilo?? Moment, stočím ocásek do líbezné křivky, aby dojem byl co nejhezčí... táááák... no ale já jsem taková úplně kláášná čičinta... no. Teď aby si toho taky všimly, mňaufix, nebo tady za chvíli zplyšovatím...
Aha, tak to vhodné téma... kypření kytek ne, kradení gumiček taky ne, revize učebních pomůcek taky radši ne (víte, že školní guma se prima drobí? Nevíte? tak jo, drobí!). Áááá, už to mám!! Pelíšky!! To je téma k mé zoufalé... é, roztomilé pozici jak dělané!!
Tááák, ještě pěkně uhladit fousky, natáhnout mé něžné, štíhlé pacinky a můžu přemýšlet... pelíšky... pelíšky... chi chi, když jsem byla ještě malé kotě, tak jsem si myslela, že každý, kdo vleze do pelíšku, vypelíchá. A protože jsem se moc bála, že by ten můj krásný jemný nazlátlý hebký (ne, vůbec nejsem ješitná a neobdivuji sama sebe) mohl opustit mé elegantní štíhlé pevné přitažlivé tělo (no fakt nejsem narciska), tak mě nikdo do pelíšku nedostal ani párem volů (ne, Piškote a Bubu, tentokrát se vás to netýká, spěte dál). Samozřejmě jsem pravou příčinu své nechuti k pelíškům nemohla dvounožkyni prozradit, takže jsem takticky zvolila jisté úhybné manévry. Nad prvním pelíškem jsem vyslovila zásadní nesouhlas s barvou... zelená... no to vůbec, to se mi nehodí k srsti a nevyniknou mé velké, mandlové hluboké tajemné oči (fakt vůbec sama sebe nežeru). Další, tentokrát žlutý pelíšek, byl naprosto úžasný, dokonalý a nádherný ... tak nádherný, že jsem se velkoryse rozhodla věnovat ho dvounožkyni, ať si v něm hezky spí sama. Což dodnes neučinila, takže nechápu, proč bych v něm měla spát já, když ani dvounožkyni není dost dobrý. Ostatně, co se budu syslit do nějakých stísněných prostor, když je tu dostatek velkých, pohodlných a měkkých velkopelíšků, díky jejichž designu vynikne plně můj půvab? Lehounce do krémova bílý potah na křeslech, žlutoranžová barva polštářů na sedačce, při nejhorším i polštáře a peřiny dvounožkyn ujdou... to, co na ně navlékají, je obvykle žluté nebo žlutomodré... pěkně s tím kontrastuji. Docela dobře vyniknu... co, docela dobře, skvěle vyniknu i na smetanově béžovém koberci a naprosto úžasně vypadám na polštáři, který máme v kočičárně. Problém je, že tento můj způsob prezentace kopírují i Missy a Piškot, kteří se prostě na své originální nápady nezmohou a trapně se kladou tam, kam já... a ještě to omňoukávají nesmyslem, že oni tam leželi v době, kdy já byla na houbách... sprostáci, v životě jsem nebyla v lese... i když, mňauvajs, houba... houba... není to takové to, jak s tím dvounožkyně olizují nádobí... chi chi... jasně, to se moc dobře porcuje na prvočástice, že bych si skákla do kuchyně... néééééééé, jsem hodná roztomilá.... svrbí mě packy, ale budu to muset vydržet. Jsem teda zvědavá, jaké tohle utrpení bude mít výsledek... zatím mi už 3x dvounožkyně sahala na uši, jestli prý nejsem nemocná, že jsem tak hodná. No... hlavně, že si všimla.
Zpět k pelíškům. Zvláštní libůstku má Bubu, který lehává na topení... no fakt, na těch tvrdých žebrech, která pálí. Jeho teda si nepálí, on tuk prý špatně vodí teplo, ale i tak. Myslím, že dost riskuje, protože dvounožkyni ještě nenapadlo pod něj dát pekáček na zachycení vypečeného sádla a až to bude muset uklízet, tak nechci slyšet ty řeči. No. Řeči jsou také důvodem, proč občas ulehnu i do závěsného balkonu, který máme na topení... prostě se mi nechce poslouchat řeči, že ona pro nás shání takové krásné postýlky a my jsme nevděční. Tak jsem teda vděčná, no a občas se tam chvilku povaluju. Smůla je, že vždycky, když se tam chci povalovat, tak už tam někdo je a musím ho vystrkat a dvounožkyně prská, že se peru... a to jí přitom chci jen udělat radost. Kdepak, té se zavděčit nejde.
Počtvrté!! Počtvrté mi sáhla na uši, jestli nemám horečku! A líbezně nadekorovaného ocásku si ani nevšimla. No to nevim, teda, jestli jako tohleto mi za to utrpení 20 minutové nehybnosti stojí... No ještě chvilku vydržím...
Mimochodem, kocouři, napadlo vás někdy, že jsme v podstatě svobodné a hrdé šelmy i co se týká nočních příbytků?? No fakt! Hele – pes má boudu, slepice kurník, liška noru, medvěd brloh, opeřenci hnízda, včely úl... jen my nemáme nic, vůůůbec nic, hroozný hlad trápí nááás, lištičky mají svééé nory (no dyk to řikám) a my kocouři jen polštářů hory... a před naší, za naší, kožich můůůj ať neprášíííí... mňaufix, není to nějaká pohádka? ... jsem se nějak rozvášnila, grrr, to ne, potřebuju něco klidného, uspávacího, potřebuju být roztomilá...
Takže zase zpátky do pohádky... a ovečky šly přes lávku... dvacátá šestá ovečka, dvacátá sedmá ovečka, první beránek, dvacátá devátá ovečka, třicátá ovečka, třicátá první oveč... pošesté mi sahá na uši... třicátádr... a dost, vovce bláznivý, vemte to třeba potokem, já se na to můžu leda vymňouknout, celých 26 minut jsem hodná roztomilá a jedinej výsledek je, že místo pochvaly mi div nekupíruje uši, tak to ne, tohle já nemám zapotřebí, Missyno, Piškote, Bubu, vstávejte, honem, jedem, fotbálek, honička, packovaná, cirkus, korida, divočina, bengáááál, jupííííííííííí...

Vaše velmi trpělivá pastýřka

Lassy

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama