Z pekla štěstí

Mééééé mééé mé mé mééééé, mééééééééééééééééééééééééé, mééééé, mek mek... méééé
meeeek!!

Je mi to velmi líto, vím, že nerozumíte ani meknutí, ale nemohu, opravdu nemohu jinak... před chvílí jsem byla potupně nazvána kozou sánskou bezrohou a tedy jsem nucena jí být... ano, kdo chce s vlky výti, musí kozou býti... é... není to nějak jinak? No, to je jedno. Když koza, tak koza... se na to vymňouknu, totiž vybobknu, kdyby aspoň koza sánská rohá... abych jí mohla potrkat, ale vona, jak je rafinovaná, tak rovnou, že bezrohá... a to jen proto, že jsem trošku dováděla a skákala v balících papíru, které měla připravené do sběru... tak je má hned svázat, ne? Kdyby byly zneškodněný špagátem, tak by se nerozlítaly po celém pokoji a já jsem mohla zůstat kočkou a psát normálně kočičtinou a né kozovštinou... strašně divnej jazyk, fakt. Takovej mečivej. Tak zase, mohlo být i hůř, protože minule mě nazvala splašeným pakoněm a to fakt nevím, pakoňštinu neumim vůbec... a to ani nemluvim o tom, že předminule mi řekla, že jsem tečkované střevo... šmňaurjááá, dovedete si představit ty zvuky? Chichi.

Tak nevím... mám jít do chlívku, nemám jít do chlívku... nebo že bych nakladla pár bobků? Kozích, samozřejmě. Aby jako dvounožkyně viděla, že ji beru vážně... jenže zas, uznejte, copak se dá brát vážně osoba, která se vůbec neorientuje v pojmech a názvech?? O dokonalém zmatení svědčí už to, že Piškot se jmenuje Piškot... kdyby Makovec, to by bylo aspoň výstižné, ale Piškot?? To se taky mohl jmenovat Závin, Třenábábovka nebo Tvarohovýšáteček, že? Prý se tak jmenuje, protože jako malinké kotě měl barvu dobře upečeného piškotu... no, to nevim, já bych teda řekla, že má barvu hodně připáleného piškotu, když už. Mohl by se tedy jmenovat Piškotpozděvyndanýztrouby... to by moc hezky znělo, až by na něj dvounožkyně volala... ale tak co už, vždyť by mohla použít jen poslední část... moooc výstižné!! Ne, ne, Piškotku, nic, nic o tobě nepíšu, kdepak, mám tady takovou úvahu o pečení, víš... a píšu to kozovštinou, tomu bys nerozuměl, podívej... buchty krásné, buchty méééééééééééé.
O moc lépe na tom není ani Bubu, který dostal své jméno na počest své prababičky, která byla také celá černá s bílou ozdobou pod krkem. Smůla je, že zatímco prababička byla útlá a opravdu vypadala jako malý bubáček a navíc měla autoritu, takže před jejím bububu salutovaly všechny její děti i vnoučata, náš Bubu to dotáhl na osmikilovou kouli, jejíž jediné štěstí je, že ji žádné děti ani vnoučata nevidí, protože by se kutálely smíchem, a zvláště malá kocouřátka by nepochybně na spícího Bubu šplhala a pak by se kámošům chlubila, že vylezla na horu Říp (za předpokladu, že tato hora má měkký, sádelnatý povrch).
Na Missy nikdo šplhat nebude, ovšem divím se, že nešplhá ona, po zdi, vzteky ze svého jména. Původně prý se měla jmenovat Miss, jako že bude jediná slečna mezi kluky... to nevim, tedy, když oba kluci jsou stejně taky napůlmiss... se taky klidně mohli jmenovat Miss, První vicemiss a Druhávicemiss... no, to už je jedno... zkrátka, Missy měla být Miss, ale prý hned první den dvounožkyně usoudila, že to ssss na konci tak nějak moc syčí a blbě se vyslovuje... tak přidala Y. Já osobně si mysssslím, že ji inspirovali klucimiss, kteří při setkání s novým členem smečky stáli jak dvě tvrdá Y... se mohla klidně jmenovat Missyy. Ať tak nebo tak, velké vítězství to jméno není, zvlášť při schopnosti dvounožkyně vytvářet zmňautlaniny... co chvíli se ozve Missko, pojď sem... a jedna by čekala, že přikluše miska na kompot. Nebo když dvounožkyně řekne: "Podívejte se na Missku..." a Bubu, chudák, vstane a letí do kuchyně a nechápavě zírá, proč má hledět do misky, když tam nic není.
Vrchol všeho ovšem je jméno méééééé. Chápete to? Alasca... jako Aljaška... pro kočku, jejíž prapradědeček se dodnes prohání někde na jihu Ásie, v teplých krajích, v džungli? A vona mi dá jméno dobrý tak pro ledního medvěda! Jako doporučující dopis pro přijetí do ústavu výborný, jako realita příšerný. A je to prý proto, že ještě než mě poznala osobně, tak plánovala, že se budu jmenovat Laskonka!! Prý abych ladila k Piškotovi... nopotěškoště, to bych to chytla. Naštěstí prý už během cesty díky mému vřeštění a demolování přepravky pochopila, že něžné, sladkost navozující Laskonka nebude to pravé ... i když časem se ukázalo, že zákusek jsem vydatný... prý mívá chuť mě zakousnout třikrát do týdne. Protože ale menší dvounožkyně už na zkrácené Lassy byly zvyklé, tak nakonec z toho vznikla Alasca. No a příjmení Arien, které máme společné s Missy? Za to mohou také menší dvounožkyně, chtěly, abychom jako s Missy patřily k sobě a Arien je prý jméno elfské princezny.
Takže jak sami vidíte, jména nic moc... ale pořád ještě máme z pekla štěstí, že se jmenujeme, jak se jmenujeme... mohlo být hůř, zrovna tuhle jsem ji zaslechla, jak nadšeně říká, že se jí líbí jméno Klotylda. To by byla fakt bomba... těší mne, Klotylda, jméno mééééééééééééé!! I když, pro kozu celkem dobré, ne? Asi přece jen půjdu nasázet pár bobků... ať ví, že mě má.
Jo a myslím, že mám z pekla štěstí i v tom, že kozovštině dvounožkyně fakt nerozumí, a tak si to tady nepřečte... leda, že bych jí to přeložila? No... a proč ne, ať si holka počte.

Takže:

Kokokodááák kokoko kvok koko kokodáááák, kvok, kvok, kvoky , kokodáááááák! Píp!!

Vaše Klo...Lassy.


Na fotce Piškot ve fázi dopékání :-))))

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama