Vážení milí, tak zas jednou tlapkuju, co je v tom našem Perníkově nového. Tak předně: ta bláznivá sýkorka je už pryč. Nevím, kam zmizela, ani jak, ale není tady. To jsem ráda. Jinak se nám rozbujelo jaro a to mě těší, protože mi panička slíbila, že budu moct chodit taky ven. Jako Čičin. Ten, co může chodit ven, tak se dere domů. Už se těším, jak budu pomáhat na zahrádce. Zatím hlídám sadbu. Tu, co má růst v truhlíku. Hledala jsem tam nějaké rostlinky, ale nic tam není. Dokonce jsem si tam sedala a i lehla, abych to zblízka lépe viděla, ale nic. Sice na mě panička ošklivě křičela, ať zmizím, odčaruju se a podobně, ale vytrvala jsem. Jediný, co príma roste, je koření. To se ale nedá žrát. No řekněte sami, řeřicha, kerblík, kopr, bazalka, celer, tymián... že prej vitamíny. Už jen ty názvy... no nic, Čičin ve skleníku kontroloval ředkvičky a saláty. Byl velice rozezlený, že mu panička nechce otevřít skleník. Nemohl provést osobní kontrolu. Musel dělat jen dálkovou a vizuélní. Je to prostě skandál, jak mi naše dvounožkyně kazí jaro. Vůbec neví, že jsem zahrádkářská kočka. Příště vám napíšu, jak ty papriky rostou.
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?