Zahraniční dovolená III. Dobytí ráje

Druhý den časně ráno mě probudily hrozivé zvuky. Nepřítel za branami! Vzal jsem si na sebe svůj výhrůžný dikobrazí kožich a vyrazil do boje. Nepřítel byl skryt za zamčenými dveřmi do dílny. Přes dveře jsme na sebe řvali nadávky a vyhrožovali si. Pak mě řevem probuzená panička chytla do náruče a velký dvounožec odemkl dveře a přinesl Muffovi snídani. Muff se v rychlosti nažral a zmizel pryč, zřejmě řešit si své rodinné záležitosti k sousedům. Pochopil jsem, že jsem opět v celém domě jediným pánem já, a blahem jsem začal vrnět.
Odpoledne přijela paniččina mladší sestra, která je docela ocelotůmilovná, i když má bohužel zbytečně moc ráda i Muffa. S paničkou se pokusily vzít ocelota na výlet na vodítku, což skončilo zběsilým úprkem domů za rychle se vzdalujícím ocelotem, ozdobeným modrými kšírami a dlouhým vodítkem, jehož po zemi jedoucí držadlo se úspěšně otloukalo o všechny kameny na cestě. Sousedovic psi při tom představení úplně zapomněli štěkat a kočky odnaproti zíraly na mrštného atleta, jakého tu ještě neviděly.
Zbytek dne jsem trávil převážně hrou „štěkáš jinam, blbečku“ se třemi vlčáky za plotem. Hraje se to tak, že se ocelot umístí buď za kůlnu, nebo za králíkárnu, a nepozorovaným plížením střídá tyto dvě pozice tak, aby zmatení psi v žádnou chvíli netušili, kde se ocelot nachází. Za každé štěknutí nesprávným směrem má ocelot bod. Když jsem vedl 546:0, odebral jsem se na večeři, k níž se podávala křehká kachní srdíčka.
Ráno mě panička dost naštvala, protože mě opakovaně sundavala z okna, odkud jsem sledoval kočičí fešandy odnaproti, a ještě mě obtěžovala nepodstatnými sděleními, že prý se uvidíme za týden. Když jsem v poledne chodil po stole a nikdo se neodvažoval mě sundat, protože jsem strašlivě syčel a vytahoval drápy, došlo mi, že panička je pryč a mně začíná zahraniční dovolená.

FOTO: Dočasné příměří. Vlevo Muff, vpravo Bertrand.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama