Zítra to roztočíme, drahoušku!!

Sestry a bratři z kmene Chlupančů,

jestli vy v dáli vidět oblaka kouře, tak vy vědět, že to nebýt kouřové signály, ale mně se už z hlavy náčelnické kouřit přemýšlením převelikým. Bídná bledá tvář totiž nějak nepostřehnout, že válečná sekera je vykopána, a ona ke mně (bledá tvář, ne sekera!) dnes libým hlasem hovořiti, jestli bych aspoň jednou něco hezkého o ní napsat nemohla. Což o to, asi i mohla, že jo, ale proč bych to dělala, když mě pořád rozčiluje?? My být na válečné stezce a já o ní psát slova obdivu? To nebýt možné... kde být šelmí hrdost a nezávislost? No? Kde být? Ano! Tam! Vy teda ale mluvit sprostě!

Navíc nemoci já náčelnickou tlapou psát pochvalně, když bledá tvář mi všechny mé záměry kazit a plížit se za mnou jak hladový kojot, aby včas moje plány odhalit a potřít a každou radost mi zkazit!!
Dneska třeba já uvidět na stole dlouhého, šedého hada. Přikrčit se a číhat, hada ulovit a za hlavu placatou ho pod regál odvléci a tam ho dlouho okusovat. Had se bránit a mrskat a mít moc tvrdá hlava, ale mé tlapy být šikovné a hbité a zuby ostré a nakonec já mu z hlavy nadělat trhanec. Já být pod regálem dlouho a vylézt, až když hlučná bledá tvář začít vykřikovat něco o nějakém USB kabelu... a pak začít nahlížet pod stůl a do zásuvek a všude... až ona zahlédnout kousek ocasu mého hada a ukrást mi ho a ještě ječet jak pavián, že s tímhle už teda fotky nikdy nestáhne a že už fakt brzy budu bita. To já ale už slyšet mockrát, proto já se nevzrušovat a raději prohlédnout a lovit jiného hada v pokoji menších dvounožkyň. Černý had strkat hlavu do díry v nějaké placaté krabici, ale já ho z díry vytáhnout a už s ním do úkrytu mířit, když tu se do vzduchu i s hadem vznést a málem se po... no... po... jo, poděsit strachy, že snad zákeřný kondor z výšky se vznesl a drápy do Tečkované vichřice zatnul. Byla to ale jen bledá tvář, která se zatnutými zuby syčela: „Ty nedáš pokoj, ještě kabel od noutbůku vytáhneš, potvoro?“ Vyrvala mi hada, strčila mu hlavu zpátky do škvíry a zavřela dveře do pokoje. HA! Mně budeš bránit ve vstupu na mé výsostné území? Začít já okamžitě výzvu k bitvě spřáteleným kmenům na tamtam bubnovat... mít já tamtam zvláštní a daleko slyšitelný, zvednout já drápy roh toho chlupatého tvrdého zvířete, co mu bledé tváře říkat koberec... roh já vysoko zvednout a pak na zem pustit... rány pleskavé do daleka se rozléhat. Bubnovat já jako o život a svolávat Chlupanče k boji, když tu na mém náčelnickém pozadí přistát noviny a bledá tvář své hnusné zaklínadlo vyslovit Kolikráttibuduříkatženemášškubatkoberec? Vyskočit já jak postřelená antilopa a vrčet jako vzteklý medvěd, jenže bledá tvář být otrlá a neutéct, ale ještě vést řeči nemoudré. Skončit proslov svůj tím, že nechce Tečkovanou vichřici vidět ani slyšet. I provést Tečkovaná vichřice kouzlo na zmatení nepřítele a zmizet... a pak najednou přijít Skrvnitá pohroma a začít naléhavě bubnovat na tamtam... okenní tam tam (prostě se tlapkami tříská žaluzií o okno, no) ... a zvuk nese se přes širou prérii až k tundře a lovištím věčného sněhu... a bledá tvář je naježená jak dikobraz a piští, že se nemůže soustředit... a snaží se chytit Skvrnitou pohromu, jenže ta prchá s šelmí lehkostí a plavnými skoky přes pohoří Gaucho Mňoutain přes horu LinkaHorn a přes Grand Dřez Kaňon, do kterého nějací vandalové nacházeli nádobí a nalili vodu, takže šelmí běh byl velkým cákáním obohacen... až na planině Little Big Válenda skončil, aby bylo možno tlapy Chlupanče do sucha možno vytříti o měkkou houni (no tak to natahovací prostěradlo stáhneš, no).
I nechtějte vědět, kolik hromů a blesků snést se na náčelnici a jakými ošklivými výrazy brát bídná bledá tvář slovo Mňaunitouí nadarmo...

A tak my tady spolu bojovat a ona pak přijít a chtít, abych já psát o ní něco hezkého... tady už přes dým není vidět a v dálce něco houká, sova to nebude, dvounožkyně říkat, kam asi zase jedou hasiči. A jestli už já napsat o ní něco pěkného... ona se vážně asi zbláznit a já už málem také, protože nevědět já, co asi tak bych mohla napsat, když mě tu celej den nahání jak nadmutou kozu, že jo.

Leda že by... ANO! ANO! Ó, děkuji, děkuji Ti, velký Mňaunitou, skláním se před tebou, velký Mňanitou, že s vlídným pohledem osvítils hlavu zmatené náčelnice... příštího uloveného hada tobě obětuji jako díky za tvou velkorysost... bude už předkousanej... si šmákneš!

Mňaufix... má fakt dobrý nápady, Mňanitou jeden!

Nenapíšu něco hezkého O dvounožkyni... napíšu něco moc hezkého PRO dvounožkyni! Ta bude koukat.

Takže: PRO MOJI DVOUNOŽKYNI: ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU!!


Vaše UžnedoutnajícíTečkovanávichřice.

Foto: HA! Had pro Mňaunitoua! Zvláště vzácný druh, zvaný Šálus nakrkusdvounožkus.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama