Přímý přenos Mistrovství světa v...

Vážení sport... chřřřř... ííí... chřchřchřchřap... krrr... vážen... chřchř... mňaufix, no co je s tím mňaukrofonem, zlaté kouřové signály, ty aspoň fungují... chřřřřř... že von zas někdo rozkousal kabel... jak mám vysílat, když není slyšet... áá, jo tak proto, Bubu, ty mamute, tys ten kabel zalehl... huš! Ne to nebylo na vás, vážení sportovní přátelé, vás naopak vítám u přímého přenosu z Mistrovství světa v sportovním mnohaboji dvounožců. A hlásím se vám z jeho hlavního dějiště v Mňauthénách. Ano, slyšeli jste dobře, nikoliv kocouřů, ale dvounožců! Pořadatelem tohoto unikátního sportovního klání je MNIAUK (Mezinárodní Nezávislá Iniciativní Asociacekocouřů Udržujícíchdvounožcev Kondici), která věnovala přípravě jednotlivých disciplin opravdu velkou pozornost, a my se můžeme těšit na nezapomenutelný sportovní zážitek, protože krásné kolektivní i individuální výkony kocouřů již byly zaznamenány, ale neméně zajímavé výkony dvounožců byly dosud opomíjeny. Ano, vážení sportovní přátelé, neváhám říci, že dnešní mistrovství je odměnou pro nás všechny, kteří vytrvale dbáme o špičkové sportovní vyžití našich oblíbených domácích zvířátek... é, co to melu, našich dvounožců.

Áááááá... ándělíčkumujstrážníčkuvopatrujmimoudušičku užnikdynebuduzlobithlavněať měnezastřelí! Mňaufix, já se lekla!

Ano, tak to byl zahajovací výstřel... a je odstartováno. Jako první disciplina je připraven běh přes překážky. Pořadatelé projevili při přípravě trasy velkou nápaditost, takže dvounožci musí překonávat rozházené noviny, boty a hračky, zmuchlané koupelnové předložky, zvláště náročný je úsek rozsypaných granulí... ano, v tomto úseku nám již několik závodníků upadlo... kloužou, mrchy slisovaný, co? A v cílové rovince pak musí závodníci překonat převržené květináče... vzhledem k následkům proběhnutí závodníků se této disciplině v zasvěcených kruzích říká Šlapání zelí, fíkusů a ibišků.

A pozor, pozor, vážení sportovní fanoušci, už je tu druhá disciplina... sprint. Na startu se nám již připravují závodníci... vypadají velmi nervozně až rozklepaně... a vskutku, klepou se, klepou se vzteky, protože několik metrů před nimi čekají tzv naváděči, kteří v drápech a zubech svírají zvláště cenné předměty... nu, podíváme se, jak se jim bude návnadní běh s peněženkami, řetízky, flashkami, kreditními kartami a dalšími skvosty dařit... odstartováno... ale to je nádherný, nádherný závod, vážení přátelé, diváci na tribunách vstávají a skandovaným pokřikem povzbuzují ladně a lehce běžící naváděče... nebo že by fandili funícím, avšak velmi motivovaným závodníkům?? Vzdálenost mezi naváděči a závodníky se zvětšuje... strhující podívaná... ale co to, co to? Zdá se, že tam došlo ke kolizi... opravdu, jeden ze závodníků upadl, patrně vyčerpáním... ale to snad ne... teď vykřikl: „Sežer si to, pako kočičí...“ No ale tak to snad ne, to je velmi nesportovní chování, to by měl hlavní rozhodčí potrestat diskvalifikací... uvidíme. Uvidíme, uvidíme, uvidíme... mňaufix, to jsem řekla originálně... nebo že by to už někdo vymyslel přede mnou? Nesmysl... nikdo nevymyslí, co já...

Takže zpět k mistrovství... ano, vidíme, právě vidíme další disciplinu a tou je velmi oblíbený Skok do výšky. V domácích tréninkových podmínkách je nejčastějším místem nácviku kuchyň, kde se sportovci pokouší cosi dělat na lince a trenéři je intenzivním motáním se pod nohami motivují ke skokům, přičemž standardem je, že výška skoků je přímo úměrná výšce trenéra. Při tréninku často dochází k úrazům a to jak k  přišlápnutím končetin nebohých trenérů, tak k pádům sportovců, kteří při doskoku podklouznou a dopadnou přímo na... é... tento... jak voni tomu... jó, hýždě, a někteří dopadnou na hlavu, což zejména u některých zanechává trvalé následky (omlouvám se, původně jsem o své dvounožkyni mluvit nechtěla). Ale pojďme k tomu, co se děje přímo zde... je to neuvěřitelné, jaké výkony dnes sportovci podávají, skutečně, domácí trénink se vyplatil, je to nádhera... někteří přímo plachtí... vznáší se... ano, neostýchám se říci, že poletují jako holubičky... že by je něco nadnášelo? Uvidíme, co na to dopingová komise.

A potlesk se nám mění v nespokojené hlasy diváků na tribunách... na plochu nám právě nastupují borci k další disciplině, která patří k neoblíbeným... jde o Hod oštěpem... koštěpem.... é, koštětem... prostě hod něčím po kocouřovi... tato disciplina je natolik neoblíbená, že nikdo z pořadatelské organizace nebyl ochoten být cílem pro hod a závodníci se tedy musí spokojit s plyšovou atrapou, která ovšem není dost motivující, protože nic neškube, neshazuje a nekrade. Jako vrhací nástroj jsou zde použity noviny, protože v rádoby chytrých návodech na výchovu kocouřů (taková blbost, že jo, všichni víme, kdo koho vychovává) někdo zvlášť upadnutej na hlavu píše, že koná-li kocouř nežádoucí činnost, má po něm dvounožec mrštit noviny.
Žádám tímto pisatele těchto návodů, aby se laskavě dostavili sem na mňauderátorské stanoviště, ráda bych je pokous... poznala osobně.

A jdeme do finále, vážení přátelé, nesouhlasné mručení diváků vystřídaly nadšené ovace... je zde poslední, všemi vítaná disciplina, a to Vzpírání. Stejně jako v domácích tréninkových podmínkách, i zde budou dvounožci vzpírat tašky s konzervami a granulemi a pytle se stelivem... všichni se již těšíme na pěkné výkony, možná se podaří i nějaký světový rekord... zde jsou ve výhodě ti závodníci, kteří mají kvalitní trenérské zázemí, tedy větší až velký počet trenérů... ano, napínavý okamžik, závodníci zkušeným úchopem chápavými končetinami (škoda, že po předcích nezdědili taky chápavější mozek, no) uchopují zátěž.. snad se nepřeváží a nevezmou pochopa... svaly se napínají a dvounožci funí námahou... ale moment, moment, teď je to trochu nepřehledné, na ploše se cosi děje... a diváci opouštějí hlediště a přeskakují mantinely a hrnou se na závodní plochu... a kdo je to támhle... no já snad špatně vidím... ne, vidím dobře, opravdu v čele diváků běží náš Bubu... všichni se řítí přímo na závodníky... tak to je neuvěřitelné, vážení přátelé... jednomu ze závodníků se protrhla zátěž a granule se vysypaly na plochu... závodníky již pod závalem diváků není vidět, situaci ještě zhoršuje oblak chlupů a kousků sportovních dresů... HA!! Co to vidí mé oko?? Součástí zátěže byly i balíčky šunky... vážení sportovní přátelé, končím tímto náš přenos a těším se, že... ale prdkynakrtky, se tady budu loučit a voni mi to tam dole zatím všechno sežerou... Missy, drž tu šunku, už tam letíííííííííííííííííííím.............

Piškot: Lassy se nemůže podepsat, protože musí řešit něco naléhavého, ale mám váženému sportovnímu přátelstvu vyřídit, že vám zapomněla říci hlavní heslo účastníků naší sportovní akce:

NENÍ DŮLEŽITÉ VYHRÁT, ALE PŘEŽÍT.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama