Pravděpodobně jediný zápisek lenochoda.

Uááá, zívačka. Já a deníček!!! To nejde dohromady. Na to mám lidi. Tedy přesněji mou kočičku Sisu. Já se raději rozvalím na klíně, třikrát se olíznu, když jsem ve formě, olíznu i člověčí svetr a trálalá, už jsem v limbu. Nejraději ležím na dědovi, voní tabákem a má svetr jako já. Říká, že mám na něj dobré účinky. Když ho někde píchá a bolí a já si na něj lehnu a zapnu vrnění, tak prý ho to přejde. A že já vrnět umím!
Jsem klínový kocour. Mou zálibu občas dvounožci těžce nesou. Okamžitě po příchodu z venku totiž hledám vhodnou přistávací klínovou plochu k očištění tlapek, nabroušení tlapek a k mazlení. Třeba babičku nepochopitelně štve, když si sedne ke stolu, rozevře papír, kterému říká noviny, a na stůl si dá talíř s jídlem, a já příjdu, zmerčím klín, vidím, že se chce zabývat nudnými věcmi, a šup a už jsem na klíně, aby měla nějakou zábavu. Babička místo, aby mě hladila, začne lamentovat, vytahovat můj ocas z polívky, bědovat "běěěž prýýýč Maxo, já tě nechcíííí" a začne tleskat jako na divadle, protože má utkvělou představu, že tenhle její vynález jedinej na mě platí. Návštěvy pak tleskají jako o život, když se mě chtějí zbavit, a ono nic. Nejraději sedám na návštěvníky, co se na mě bojí i sáhnout. Ti pak tleskat musí, že, ale tleskají opatrně, jako by měli na klíně jedovatého pavouka, a já sedím jak přilepený a užívám si cizí pachy. To mě pak musí domácí čapnout a odstranit z návštěvníka. To je furt samá alergie a fóbie, kocour aby snad chodil do sprchy! Tak nic, zavírá se garáž, víka padají, loučím se svým prvním a zřejmě posledním zápiskem a jdu uvadnout na gauč.

Sdílejte!  |  O sdílení

7 komentářů

Reklama
Reklama