Šifra mistra Tečkonarda

--.. /.- // - / --- /.... /.-.. /. //..- / --.. // - /.. //..-. /.- / -.- / - // -.. /.- / -- // -. /.- //.--. /.-. / -.. /. /.-.. / --..- /

Promluvit!!
Sestry a bratři z kmene Chlupančů,
Tečkovaná vichřice vítězit a bídná bledá tvář konečně promluvit... co, promluvit, zařvat ona jako raněný medvěd, zařvat ona tak, že Bubu se málem udusit kusem polykané obětiny, zařvat ona tak, že ani nemoci to sem já napsat a muset to zašifrovat, aby někteří z vás nebýt pohoršeni a taky aby nedospělí jedinci neobohatit si svůj slovník.

Muset já později zazpívat děkovnou píseň velkému z největších, ochránci všech z kmenů šelmích, velkému Mňaunitouovi, neboť on to být, kdo mi myšlenku seslat, vést mé kroky a dovést mě až k další vítězné bitvě, na jejímž konci bledá tvář zařvat a začít mluvit... co, mluvit, nadávat jak špaček.

Vzhlížet já tady k velkému Mňaunitouovi a vysílat k němu prosby o pomoc. Ó velký Mňaunitou, smiluj se, já tučné oběti slibovat, já každodenní velebení jeho božstva slibovat, já zapůjčení své nejmilejší tečkované myši slibovat, jen když ty se slitovat a radu mi seslat... sešli paprsek své osvícenosti na hlavu Tečkované vichřice a poraď, já vzývat tě, prosit a žádat, neb ty jediný velký osvícený... é?? Co jsi říkal?? Tady pod regálem je špatně slyšet... CO?? Jak, Budiž tma... na co, tma, já chtít, aby mě bledá tvář vidět a mluvit, a ne že mě ještě ve tmě nevidět, ty přece vědět, že dvounožci ve tmě být slepí a přerážet se o všechno... to nevim, teda, velký Mňaunitou, jestli je ten správnej postup bitvy... jak to myslet, že zatím být tma leda v mé hlavě... jo táááák! Aháááááááá! Ty jo, seš fakt dobrej, už to chápu, tak dík, jdu na to a pak já dát ti vědět... no, možná ty i uslyšet, jak bídná bledá tvář promluvit...

Vydat já bojovný pokřik a vydat se na obhlídku prérie a začít radu velkého Mňaunitoua vykonávat. Uvidět já černého hada, který zalézat do otvoru a jehož ocas končit v té věci, kterou bledá tvář dělat Budiž světlo (asi jí to taky někdo poradil, nebo co). Lapit já hlavu hada do zubů a táhnout... táhnout, vytáhnout. Položit já hlavu hada a jít dál. Najít já ještě pět hadů, kteří strkat hlavu do škvíry, všechny já vytáhnout a jednoho, který nechtěl vylézt, za trest i pokousat... rozkousat... nemít on dobrou kůži, ale já ty černé cucky vyplivat. A pak už já jen ulehnout a čekat. Mezitím sklonit se slunce k obzoru, zajít za obzor, přijít šero... Čekat já s velikým napětím na svou vítěznou chvíli... a ona přijít, protože přijít bledá tvář a jít ke stolu a  udělat Cvak... a nic. Tma.

Bledá tvář mumlat zaklínací kouzla o žárovkách a něco šroubovat a divit se... a pak jít k jinému ocasu hada a udělat Cvak a málem upadnout, zas tma... a chtít ona udělat cvak tím divným vynálezem, který jí přináší signály jejího kmene i s obrázky... a nic, ticho, tma. To už začít bledá tvář tušit, že může jít o další pomstu statečné bojovnice kmene Chlupančů a pokleknout na všechny čtyři a vidět... vidět hady, bezvládně na zemi ležící. Bledá tvář vrhnout na Tečkovanou vichřici moc zlý pohled a strčit hady zpátky do škvíry, udělat cvak a Bylo světlo. Prásknout sebou já na zem prérie a přemýšlet o tom, že jí radit někdo lépe než radit mně velký Mňaunitou, a být z toho zklamaná a otrávená jak hadí zub. Bledá tvář nepromluvit a zalézt za stůl, kde do klávesnice zuřivě datlovat a bušit.

Ležet já v prachu prérie a přemítat, zda být poražena na hlavu nebo na //.--. /.-. / -.. /. /.-.. / (ty jo, ty šifry nejsou špatná věc!!), když tu mé bystré oko zahlédnouti, že bledá tvář vydat se od stolu někam do nitra prérie. A zároveň mé bystré oko zahlédnout dalšího hada, kterého já ještě neulovit. Rozbušit se srdce statečné Lovící vichřice, připlížit se já k hadovi a raf... vyrvat ho ze škvíry. A na mňaunitoru udělat se tma... i v bedně vedle udělat se tma... a do té tmy ozvat se hrůzostrašné zavytí kojota... áá, to nebýt kojot, to se vrátit bledá... úplně bledá dvounohá tvář.
A pak ona zařvat...
A pak ona vřeštět, že mám zmizet, protože všechno, co napsala, zmizelo...
A pak ona pištět, že se máme s Bertrandem vzít za tlapky a jít žádat o místa do nějakého ČEZu, protože na elektrické šoky jsme mistři... tak to nevím, jak myslela, ale s Bertrandem půjdu ráda kamkoliv...
A pak ona řičet, že jestli já hlodat kabely, tak mě radši sama přerazit vejpůl, protože to pořád bude méně bolet než šlupka od elektriky...
A pak ona kvičet, že si myslela, že si pořizuje kočku a ne permanentku do blázince...
Znít to všechno mým bystrým uším jako lahodná hudba a  užívat si, jak do uší mlčením vyprahlých vtéká libý deštík spílání a výhrůžek... a vzdávat díky velkému Mňaunitouovi.

Ó Velký duchu, pomohl jsi mi,
sklonil ses ke mně ve své moudrosti
a myšlenkou osvítil svou věrnou z kmene Chlupančů...
učinils, aby ticho již více nevládlo nad prérií
a mému srdci dal jsi odvahu a odhodlání,
proto slova modlitby k tobě odříkávám
a tu myš taky dostaneš,
jen co ji dvounožkyně vyštourá zpod gauče.

Mňauvgh....- /.- /... /. //... / - /.- /... / - / -. /.- // - /. / -.-. / -.- / --- /...- /.- / -. /.- //...- /.. / ---- /.-. /.. / -.-. /. /



Foto: Mňaufix... teď se zeptá, kdo toho hada za mnou vytáhl. Jak to mám vědět, že jo?

Upozornění: autorská práva vyhrazena – tento i další zápisky jsou bez souhlasu autora nepřenosné.

Sdílejte!  |  O sdílení

17 komentářů

Reklama
Reklama