Tak jsem byl zase venku, šli jsme na bylinky. A protože jsme je poctivě hledali všude, došli jsme až do lesa. V lese to bylo žůžo! Těch vůní a barev! A nemyslete si, že jsem šel na vodítku! Šel jsem sám, po svých tlapkách. Pak se stalo, že mi obě dvounožkyně občas zmizely z dohledu. No co jsem měl dělat? Tak jsem vyskočil vždycky na strom, kousek nad zem, abych viděl, kde jsou, a doběhl je. A ony? Smály se mi a pomlouvaly mě, že se pohybuju jako klokan. Pak tam ale byli nějací velcí psi, a tak mě nastřídačku vzaly na rameno a do náruče. A hádejte, kdo viděl srnky první. Nevíte? No přece já!!! Tak jsem jim je ukázal a nesly si mě jako pravý lovecký poklad domů. Takže klokan, ale nejbystřejší... Zdraví vás Čičinek.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?