Útok hyen

Nedávno jsem udělal dobrou zkušenost. Čistě náhodou jsem se totiž vyskytl na kuchyňské lince ve chvíli, kdy panička někam odběhla. Na talíři tam ležely čtyři zpláclé tenisáky, zakryté vrstvou cukru, tvarohu a šlehačky. Ocenil jsem paniččinu snahu vyrobit ocelotovi překvápko šité na míru, rychlým spolykáním jsem odstranil zákryt a tlapkou zkoumal, kolik legrace s tenisákem asi bude. Rozdrápnul jsem ho, strčil tlapku dovnitř, a když jsem ji vytáhl, byla obalená sladkou ovocnou kašičkou pro mlsné šelmy. Zrovna jsem chtěl začít kuchat druhý tenisák, jenže ocelotí instinkty mě náhle povolaly pod postel. Byl nejvyšší čas, protože do kuchyně se právě vrátila panička a hlasitě dávala najevo své rozčarování, že jsem si překvápko našel sám.
Od té doby mám neustále v pohotovosti speciální senzor, který mě upozorní, když během vaření panička na chvíli odejde z kuchyně. To se mi pak tlapky samy rozběhnou k lince, a než se naděju, strkám hlavu do kastrůlků a nasávám vůni dvounožčích pokrmů. Zrovna včera jsem se povaloval na křesle, panička něco dělala v kuchyni a najednou to zapípalo a už jsem běžel. Cestou jsem minul paničku, která právě běžela zvednout pípající telefon. Na sporáku něco bublalo a vonělo zároveň. Musel jsem si vysunout drápy na maximum a dobře namířit úder, aby španělský ptáček vyletěl z kastrolu na svobodu a ocelot se přitom nespálil. Prásklo to, plesklo o zem a už jsem milého ptáčka na podlaze rdousil a trhal. Chňapnul jsem ho do zubů a přesunul do ústraní, aby mi ho nesežraly hyeny. Z ptáčka jsem nejdřív musel odkousat a odmotat kus provázku. Pak teprv se dal rozpárat. Slaninu jsem sežral hned, vajíčko jsem nadrobil do misky s vodou, okurku nechal hyenám a začal se věnovat křehkému masíčku.
Z ničeho nic za mnou zavyla smečka hyen. Nechal jsem ptáčka ptáčkem a běžel si schovat kožíšek, protože soudě dle řevu, byly hyeny v přesile. V kuchyni jsem se ocitl až za dlouho, když už byly hyeny pryč a po ptáčkovi ani stopy. Rozhodl jsem se obléknout si zástěru a pustit se do uklízení. Jak jsem ale hopsnul na zástěru visící na stěně, urval se háček a zástěra spadla. Háček skvěle řachl o podlahu, pak o pračku, o dveře, znova o pračku... no kdo by to byl řekl, že s ním bude tolik zábavy? Propláchnul jsem ho v misce s vodou, znovu s ním zařachal o všechno v kuchyni a začal hledat další příhodné věcičky, které by se daly taky propláchnout.
Chvíli jsem bezcílně bloumal po bytě, tu jsem hrábnul do záchodku, tu jsem shodil tužku ze stolu, ale inspirace nepřicházela. Vyskočil jsem na okno a prohlížel si svět venku. A najednou mě to trklo! Panička mi přece pěstuje na okně velikonoční trávu! Dává ji zatím pod příklop, aby na ni oceloti nemohli, ale já bych se snad trochu podívat mohl... Nadzvedl jsem tlapkou vrchní příklop, a když vanička s trávou padala k zemi, hopsnul jsem taky dolů. Zemina se rozsypala všude kolem, takže vyhrabat drobné zelené trsy mi dalo celkem práci. Musel jsem se osmkrát vracet, než se mi je povedlo všechny nanosit do misky s vodou. Původně bílá stěna za mojí mističkou přitom poněkud zvlhla a zflekatěla, bohužel ale ne tak krásně jako tehdy, když jsem u ní cupoval syrová jatýrka a šťáva z nich lítala všude kolem.
Po dobře vykonané práci jsem se natáhl na dlaždičky a čekal, až se dvounožkyně vrátí domů. Sotva klaply dveře, běžel jsem ji radostně vítat (tj. brousit si drápy o její džíny a vrnět). Podrazil jsem jí nohy, pročmuchal tašku, zklamaně zaregistroval, že nezapomněla zamknout, a vůbec jsem se choval děsně způsobně. Vypadalo to na klidně strávené odpoledne, když tu náhle panička vešla do kuchyně a podle toho, jaké ječení se odtamtud ozvalo, soudím, že ji asi přepadlo tucet krvežíznivých hyen. Hbitě jsem pro ni běžel truchlit pod postel...


FOTO: Háček jsem propláchnul v misce s vodou...

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama