Poděkování za dárečky

Poštou mi přišel balíček. Nejdřív jsem si myslel, že to je humanitární zásilka od Ligy na ochranu týraných zvířat, ale ukázalo se, že tentokrát jde o něco jiného. Když jsme s dvounožkyní párali z balíčku izolepu (já drápama, dvounožkyně pouze nůžkama), dostalo se mi vysvětlení, že to je dárek za to, jaké si píšu poučné deníčky.
Ukázalo se, že se jedná o několik dárečků velmi vhodných pro oceloty skříňové. V krabici se nalézala spousta nastříhaných papírků, které, roztahány po pokoji, vytvořily dojem útulného ocelotího pelechu. Dvounožkyně zatím z krabice vyndala další věcičky, načež jsem zjistil, že do krabice se vejde sice jenom polovina šelmího těla, ale díky tomu se dá vzniklé vozítko ovládat pohybem zadních tlap. Když však papírová tramvaj dorazila k zastávce Křeslo s čtoucím páníčkem, byla za nejapných dotazů, co to má znamenat, zcela demontována a byla jí zabavena karoserie.
Naštěstí se ale ukázalo, že dárečků je ještě víc. Mé sympatie si ihned získal voňavý kousací polštářek s rolničkou a bambulkou. Bambulku jsem okamžitě odhryznul a věnoval páníčkovi (který v odpověď pouze zopakoval už provařenou větu: „Co to má znamenat?!“), polštářek jsem chňapnul do zubů a za veselého zvonění rolničky ho vzal na prohlídku všech koutů mého území. Cinkajícího ocelota doprovázel zoufalý pohled už nečtoucího páníčka. Panička zatím vybalila z menší krabičky něco, co vypadalo jako červený míček. Při kutálení po parketách vydával sice míček solidní rámus (přerušovaný jen banálními dotazy, co to má znamenat), ale nenechal jsem se odradit od své současné zábavy a zvonil dál.
Pak ale přišlo překvápko, které mě nemohlo nechat chladným. Posledním dárkem byla totiž krabička voňavých granulek, které se daly uzavíratelným otvorem nasypat do míčku. Míček tak při kutálení nejen duněl o podlahu, ale i výrazně chrastil. Začal jsem ho honit s cinkacím polštářkem v tlamě, což páníčka tak nadchlo, že svůj obvyklý komentář „co to má znamenat?“ tentokrát obohatil i o přídavek „to si snad ze mě děláte srandu!“ Jak se míček kutálel, trousil za sebou granulky, takže jsem odložil polštářek a začal je uklízet. Panička se mi snažila vysvětlit, že když budu míček kutálet, budou se mi sypat granulky samy. Dokud mi kutálení a sypání názorně předváděla, byl jsem celkem spokojen, jenže když došlo na to, abych zkusil granulky získat sám, rozhodl jsem se pro efektivnější způsob, jak si nacpat bříško. Prostě jsem prásknul míčkem pod psací stůl, a zatímco ho panička pracně vytahovala, schroustal jsem granulky přímo z krabičky.
Následující „co to má znamenat?“ bylo už dvouhlasé, protože se přidala i panička. A zatímco polštářek s rolničkou do sebe pod mým dozorem nasával vodu z mističky, páníček sděloval paničce svoji domněnku, že už si žádné deníčky psát nebudu, protože on má nervy jenom jedny...
Poděkovat za dárečky bych proto chtěl nejen za sebe, ale též za páníčka, který se asi stydí kupovat si vlastní hračky, a proto se chystá mi dárečky zabavit.

Sdílejte!  |  O sdílení

11 komentářů

Reklama
Reklama