Reklama

Tak vážení, vážení, co je to tady?? Konec ulejvání, mňaufix, to nemůžete aspoň předstírat, že něco děláte, když přijdu?? Je všechno připraveno?? Kamera? Kulisy? Rekvizity? Světla? A kde mám svou režisérskou židli? Bubu! Tys jí rozlehl! Bože, to je mňauteriál, s tím by ani Fellini nic nesvedl. A neříkejte mi pořád rejžo, mňaufix, si připadám jak příloha k roštěnkám!
Takže je vám jasné, že to dnes musíme natočit co nejlépe, protože je to nejen reklama, ale taky návod pro dvounožce, jak se k nám mají chovat, jo?? A je vám jasné, že natáčení bude obtížné, protože jsme nuceni nasadit do akce taky dvounožkyně a ty určitě zvořou, co můžou? Doufám, že jste to s nimi doma pořádně nazkoušeli a doufám, že jste se pořádně naučili role a vy to vorat nebudete! Takže pozor, jedem, akce, vypusťte Krakeny... éééé, dvounožkyně!

Kamera, klapka: reklama poprvé:

Do pokoje vbíhá s funěním Bubu... no dobře, dobře, Bubu, tak znovu...

Kamera... akce... klapka: reklama podruhé:

Do pokoje s funěním rozvážně vchází Bubu... rozhlédne se... přijde až ke koberci a vzápětí se na něj důkladně vyblinká. Do pokoje nahlédne dvounožkyně a laskavě, s pochopením, praví: „I muži mají své dny!!“

No super, super, to šlo dobře... tak jdem na další:

Kamera, klapka: reklama potřetí:

Pokoj zalitý sluncem, všude květiny, Velmi elegantní chůzí přichází Milhouse, rozhlédne se a pak začne hrabat v květníku. Zem lítá na všechny strany, kytka se kymácí, listy opadávají... zem je všude... lítá do dálky. Dveřmi přichází dvounožkyně, zastaví se... a velmi, velmi chápavě a laskavě řekne: „Když musíš, tak musíš!“

No vida, jak nám to odsejpá, tak dál, jdeme dál.

Kamera, klapka: reklama počtvrté.

Koupelna, nad zrcadlem rampa s osvětlením. Na rampě černá, elegantní šelma... ano, děláš to skvěle, Bertrande, jen prosimtě, kdybys mohl tváří do kamery... přední tváří... tááák, to je ono. Díky! Tak pojedem znova, jo?

Kamera... klapka: reklama po páté.

Koupelna, nad zrcadlem rampa s osvětlením, na rampě černá, elegantní šelma... Ostrými zuby a drápy pečlivě drtí a hryzá kabely... a zasněný, hebký hlas vše podbarvuje slovy: „To nic, to je jen takové to domácí žvýkání...“

Kamera, klapka: reklama po šesté.

Kuchyně, záběr na podlahu... po podlaze se pomalu, zvolna sune obrovský kus hovězího... zanechává za sebou rudou stopu... Pak se hora masa zastaví. Vykouknou dvě ouška, nadšené oči, pruhovaný kožíšek... a Margot radostně hlásí: „No co. Větší, než obvykle!“

Hele, teď jdu na plac já, vemte to někdo za mně, jo?
Kamera, klapka: reklama po sedmé:

Opět kuchyně. Na lince výrazně tečkovaná šelma cupuje, trhá a zpracovává balíček šunky, vzápětí s chutí polyká lahůdku. Uslyší kroky, zarazí se... do kuchyně vejde dvounožkyně, usměje se, vyndá z lednice další šunku, předloží ji tečkované šelmě a řekne: „Když ji miluješ, není co řešit.“

Nooo? Co je to tam za protesty? Jo že tuhle reklamu nám nikdo nesež... nezbaští? Pche!!Každá reklama je přece k neuvěření, tak co, porád!

A nediskutujem, točíme... soustřeďte se, teď jdem na závěr, zlatý hřeb na konec! Bubu, jsi připravenej?? Víš, že na tvým... ehm... výkonu záleží... jo? Tak dobrý, můžem!

Kamera, klapka: reklama po osmé:

Do úhledné místnosti vbíhá Bubu... mňaufix, Bubu, když vbíháš, tak vbíháš, mysli si, že jsi změnil druh granulí, no... vbíhá Bubu a hbitě se usídlí v kadibudce... a koná a koná a koná (nemel a konej, měl jsi hodně granulí). Do místnosti nahlédne dvounožkyně, zatváří se nadšeně a  štastným, radostným hlasem pronese: „... voní hezky!“


Tak, vážení, a to je pro dnešek všechno, děkuji vám za spolupráci a těším se na další... no co je zas??
Kdo zas má tam vzadu nějaký nemístný poznámky? No jo, zas Piškot Profesor... tak co je, ty pochodující sbírko moudra, co se ti zas nezdá? A mňaujéjej, to jsem si mohla myslet, že zas budeš jen kritizovat... jak, moc mňauvantgardní? Jak, moc mňutopistický? Jak, moc mňautoucí? Simtě, nebuď takovej detailista a mňouralista!
Imauge je na nic, poslouchej rejžu! A nevaž se! Vodvaž se!

Vaše Užtakdostvodvázaná Lassy

Sdílejte!  |  O sdílení

20 komentářů

Reklama
Reklama