Bydlíme v cihlovém domě a ještě před rokem a půl bychom se pomyšlení pořídit si kočičího kamaráda smáli. Ale jednoho dne při seznamování s rodinou z přítelovy strany mě okouzlili dva černí kocouři. Ten jejich nádherný šibalský pohled, plný lásky, bezstarostnosti a štěstí, jejich inteligence, nad kterou i nám někdy zůstává rozum stát, jejich elegantní postavení těla, které jim kde kdo může závidět, jejich nekonečná hravost a mazlivost, které se nedá odolat. A tak jednoho dne padlo rozhodnutí vzít si krásné černé koťátko
V únoru 2007 poprvé černý kocourek Mikeš spatřil svůj nový domov, nastalo seznamování, očuchávání, ale také plachost a strach z nových pánečků. Prvních pár dnů vládnul strach i na naší straně, že se mazlíčkovi u nás nebude líbit a nikdy si na nové prostředí nezvykne. Po pár dnech se vše obrátilo k dobrému a už jsme doma měli někoho, kdo nás každý den po příchodu domů z práce a ze školy vítá, zdraví nás tím svým vrkáním prolnutým mňaučením, upřeným smutným pohledem, který znamená - "Tak už mě konečně pohlaď!"
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?