Jak přivést dvounožce k psotníku

Takže trochu pro osvětlení, psotník je podle mě stav, kdy dvounožkyně sedí na gauči, klepe se jí brada a po tvářích se jí kutálejí slzy jak hrachy, není schopna se nasnídat, zas se ale nemotá jak mátoha a nenadává na nízký tlak. A jak jí k tomuhle stavu přivést?
Návod je velmi jednoduchý, jen musíte počítat s tím, že každý dvounožec má různou míru trpělivosti (od malé po velkou), naše dvounožkyně má asi tak střední.
Příprava na psotník musí probíhat pozvolna, a to tak, že dvounožce překvapíte při příchodu domů třeba hlínou z květináčů až u vchodových dveří, následující den můžete přidat velké chuchvalce chlupů z velké bitky o místečko na škrabadle, další den to můžete prokombinovat s rozžužlaným (v předcházejícím dnu koupeným) kartáčkem. Dále můžete přidat i veškeré jiné věci, které musí být zrovna experimentálního dvounožce, to se rozumí toho dvounožce, který přichází domů jako první, a to je většinou dvounožkyně. Těmi veškerými jinými věcmi se rozumí: např. brýle, gumička do vlasů, krém na obličej, krém na ruce, oblíbená knížka, důležité papíry (smlouvy, lístky od pošty, poznámky...) a mnoho dalších věcí, které se válejí bez dozoru po bytě. S těmito věcmi se dá dělat mnoho. Třeba brýle, ty stačí shodit ze stolku, zavolat Caira a poprat se na nich, oni se pak lehce zplacatí. Krém na ruce v tubě, s tím si stačí chvilku pohrát a pak zakousnou, uvidíte, jak vám pak dvounožec poděkuje, když při mazání nemusí odšroubovat víčko, to se dá praktikovat i u zubní pasty, ta je ale chuťově ošklivá. Gumička do vlasů je bezva, s tou se nejprve pohraje fotbálek, pak se důkladně oslintá a nakonec vypere v misce s vodou, u toho se může důkladně ocákat stěna a přilehlé zrcadlo. Papírové věci jsou potřeba nejprve důkladně přečíst, tzn. lehnout si na ně poprat se o ně, trochu je ožužlat a nakonec zastrkat pod nábytek.
Jak už jsem zmínil na začátku, vše musíte aplikovat velmi pozvolna, jinak riskujete, že vám vypráší kožich dřív, než k psotníku dojde. Touto metodou docílíte, že když dvounožkyně dorazí k večeru domů a začne se ptát, jak jsme se měli, tak se to ani nedoví, protože nás vyžene na balkón, vezme do ruky vysavač a začne uklízet, u toho se vyvzteká tak, že na nás už sílu nemá a hlavně nemůže zjistit, kdo to vlastně udělal, jelikož směs chlupů na podlaze je stejně vždycky trojbarevná.
Tuto metodu jsme poslední dobou zpestřili o ranní překvapení v koupelně. Tam je takových věcí, že ráno kolem páté hodiny, když už se vám nechce spát, najdete mnoho věcí k experimentování s trpělivostí dvounožce. Tak například takový ručník, ten je dobrý k vytvoření si pohodlného pelíšku a to zmuchláním do koule a následnou aplikací pořádné dávky chlupů, zas by to měl být ručník experimentálního dvounožce. Pak takový toaleťák, na tom je dobrý nácvik nějakého bojového sportu, my do něho koušeme, cupujeme a následně opět namočíme do misky s vodou, kde po jeho namočení najednou voda není. Pak je dobré zopáknout fintu s kartáčkem a zubní pastou. A potom je třeba improvizovat s mlácením hadice od sprchy o vanu.
No a už se pomalu dostáváme k psotníku. Dnes ráno nebylo v plánu experiment ukončit, ale spikly se proti nám štětičky do uší. Bylo to takhle. Jak jsem už psal, v pět hodin ráno se už nikomu nechce spát a tak jsme s Cairem začali koumat, jaké překvapení na ráno dvounožcům připravíme, nejprve jsme si všimli nového krému, tak šup s ním na zem, prásk, flákl sebou o záchod. A dále zubní pasta, šup s ní na zem, tady je jí smutno. A co to tu máme, hele gumička do vlasů, proč jí dvounožkyně strká do krabičky. Najednou prásk, a krabička sama skočila na zem, s ní i druhá krabička, která byla plná štětiček, prásk, ještě na zem letěly hodinky, které to vzaly přes záchod. Najednou stojí ve dveřích dvounožec, který nám jen vynadal, vyhnal nás z koupelny a zavřel dveře. Mysleli jsme si, že je po srandě, jenže tím to začalo. Po hodině vstala panička, tak jsme jí šli hned přivítat. Jenže jak vlezla do koupelny, tak viděla tu spoušť, my hned za ní a že jsme to chtěli poklidit, třeba pod rohožku nebo za záchod, ale že nás dvounožec vyhnal. Dvounožkyně seděla potichu na bobku a začala sbírat ze země a lovit z umyvadla asi tak 83 štětiček, pak sebrala pomalu i vše ostatní a furt nic, pak se přihnal dvounožec a prý ať uhne, že chce na záchod. To jí snad nějak urazilo či co a ona začala bláznit a něco hulákat po dvounožci, že nejsou furt skříňky a že to takhle nejde a že už toho má už plné zuby, pak vlítla do obýváku a začala přesouvat sušák s prádlem do ložnice a hulákala na dvounožce, že to taky nemůže udělat on. Dvounožec to nemá rád, když se na něj huláká, a tak na ni, ať se uklidní, to zas nemá ráda dvounožkyně. Ještě chvilku se dohadovali a pak se vrátila dvounožkyně do koupelny a viděla nějaké věci zaseklé v umyvadle, které vzápětí dvounožec do umyvadla spláchnul. Pak asi nějak dvounožkyni ruplo v bedně, vzala noviny, které má připravené na rozhánění našich bitek, a nejprve čapla Caira a v koupelně mu dala novinami přes tlapy. Pak čapla mě, to jí trochu trvalo, protože jsem věděl, že je zle, a snažil jsem se vpasovat pod gauč, a taky jsem dostal přes tlapy. No a nakonec Mignona, u kterého to odbyla jen zlehka, protože podle ní to on nebyl. Prý to musela udělat, protože nám do týhle doby všechny lumpárny procházely. My jsme se raději rychle uklidili na balkón. Dvounožkyně se svalila na gauč, začala se jí klepat brada a pak koulet ty slzy. Furt u toho frkala do kapesníku, a že prý toho už má dost a že to nemá zapotřebí. Načež jí šel uklidňovat dvounožec, že večer bude koupelnu zavírat. No to jak jsem zaslechl, tak jsem hned šel si s dvounožkyní promluvit. Nejprve jsem koukl, jestli ještě nemá noviny v ruce, a pak jsem začal na ní vrkat, jakože to nebudou večer zavírat, ale ona mě ignorovala, a tak jsem vylezl na gauč, opřel se jí o břicho a začal jí domlouvat, ona mi říká, že jsme pěkní pitomci a ať jí nechodíme na oči. Po chvíli se trochu uklidnila. Jen dvounožci řekla, ať nás nerozmazluje, že nám stačí granule a žádnou konzervu ať nám nedává, se mstí, potvora jedna. Pak se začala vtírat Mignonovi a hladila ho po hlavě s tím, že ho musela taky přetáhnou, aby to bylo spravedlivý, jenže on dělal uraženého. Nakonec se s námi ani nerozloučila, jen procedila mezi zuby něco o tom, že jestli večer doma bude binec, že ať se těšíme. Takže uvidíme, možná jí dneska necháme oddechový čas a nebo jí budeme nadále pokoušet, to záleží.
Heleď, Cairo, pojď sem, podívej, co zapomněla doma, mobil, a na tom je ten pěkný přívěšek nějakého Homera ze Simpsonů, co kdybychom z něho udělali tu s tou velkou modrou hlavou Marge...

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama
Reklama