Jsem ještě malé koťátko, je mi teprve sedm týdnů. Ještě se rozkoukávám a (i když to přiznávám jen nerado) občas piju mlíčko od mámy. Ale jedno teda vím jistě! Jsem holka!!!
Jen náhodou jsem zaslechlo, že jakási Pacička kamsi napsala, že jsem kocourek. Taková drzost! Jsem na světě ani ne dva měsíce a už se musím potýkat s tak závažným problémem. Zjistilo jsem si, co je ta výše zmíněná Pacička zač a že má deníček na těchto stránkách. No a hned jsem sedlo k počítači (teď se asi divíte, ale já jsem se narodilo v knihovně a s počítačem tudíž umím zacházet prakticky od narození) a začalo jsem si psát taky deníček. No a jen doufám, že si můj zápisek přečte víc lidí a kocouřů, než zápisek Pacičky. Jednu věc ale ještě stále nechápu: Pacička psala, že snad budu její kamarád či co... To ale znamená, že budu muset opustit mámu! Tak to v žádném případě, kdepak, to nepřichází v úvahu. Já si to představuju asi takhle: budu dostávat granulky a maso jako doposud a občas si cucnu od mámy mlíčka. Celá velká knihovna bude k dispozici jenom pro mě - budu běhat mezi stoly, překusovat kabely od počítačů, brousit si drápky o regály... No jo, ale co bude dělat máma? Čekat na mě, až se vyřádím? Onehdy mi mňoukala do ouška, že už dlouho neviděla své kamarádky z Kraví hory. A učí mě prý všechny věci, které bych mělo znát, než se vydám do velkého světa. Takže mi asi nezbude nic jiného, než se do toho velkého světa vydat... No, pokusím se. A já to zvládnu! Jsem přece holka!!!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?