Poprvé na strom

Milé kočenky a kočenkové,
musím vám zase po delší době napsat, protože dneska se stalo NĚCO. Byli jsme s paničkou na zahradě. To ještě není ono. Na tom není nic divného, protože na zahradu chodím s paničkou každý den. Je to tam super. Moc se mi tam líbí. Ráda si běhám po trávě, lovím hmyzáky, prozkoumávám všechny skrýše, ale nejraději pokouším sousedovic psy tím, že si lehnu až k plotu a oni strašně vyvádějí a já se tam v klidu povaluju. Mám na zahradě taky několik stromů. Některé jsou ještě malé, ale jeden už je dost veliký. Vždycky jsem kolem něj jenom běhala a očuchávala ho. Panička zkoušela, jestli si na něm budu brousila drápky, ale mně se to moc nelíbilo. Opadávala z něj kůra a měla jsem od toho špinavé tlapky i kožíšek. Ale dneska to přišlo. Možná, že je to tím, že už jsem větší, nebo do mě prostě vjela kočičí divokost nebo co, ale prostě než se panička nadála, už jsem lezla nahoru. Asi v polovině stromu je takový domeček, prý krmítko pro ptáky. Tam jsem si udělala přestávku. Různě jsem po něm přelézala a hledala jsem, jak nejlépe pokračovat nahoru. Trochu jsem se bála, i když doma mám škrabátko a na něm lezu jako nic až do stropu. Ale přece jenom škrabátko je o něco bezpečnější. Má různé odpočívací poličky a nemůže se vám stát, že se vám zpod tlapky oddrolí kůra a vy se nemáte čeho držet. Po delší chvilce zkoumání a zkoušení jsem uznala, že bude bezpečnější lézt dolů než nahoru. Ale ani to nebylo tak jednoduché. Krmítko mi dost překáželo a nemohla jsem najít nejlepší místo k seskoku dolů. Panička stála u mě a nevěděla, jestli mě má sundat nebo co. Jen mě nech! Musím to přece zvládnout, už jsem dost velká kočenka. Nakonec jsem samozřejmě skočila. Zalezla jsem si do stínu a odpočívala. Srdíčko mi bušilo, že div nevyskočilo ven. Adrenalin mi stříkal z uší, ale bylo to super. Jen si pořádně odpočinu a zítra to zkusím zas. To už určitě vylezu ještě výš. Stromolezectví zdar! Vaše Betty

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama