14. června 2008  |  Maxa (2)  |  1 025 480 610x / 1x

Sise hrklo...

Nedá mně to, musím sem zase napsat, protože jak ta naše Sisa nedávno vyváděla, to bylo dílo.
Všiml jsem si, že teď občas jezdí s paničkou pryč naší červenou Máňou a odpoledne se zase obě vrácí, že prej adaptace na nový prostředí. Budou se totiž obě od nás stěhovat za velkým. Velkej bydlí asi deset minut odtud. Já tam s nima nejdu, neboť jsem tulák a okamžitě by mě tam prej přejelo auto, je to u hlavní. A taky tady někdo musí zůstat s babi, dědou a klukem a dávat na ně pozor. Kluk už je velkej a zůstává tady, ale Sisa visí na paničce, takže se stěhuje s ní. Bude jí tam taky pomáhat s miminem, panička si ho prej odněkud doveze. Budou za náma hodně jezdit, říkala panička, a kluk na to odvětil :"mamko, nic se nemá přehánět" :).
Ale abych se vrátil k původní myšlence, před týdnem mě holky vzaly, abych si to tam taky očuchal a udělal si trochu výlet. Tam jsme jeli společně v přepravce a oba jsme tradičně ječeli. Já jsem se pak ale hned unavil, tak jsem sklapnul, ale Sisa zpívala celou cestu. Panička nás pak vyložila v předsíni a otevřela přepravku. Sisa běžela suverénně dovnitř, protože už to tam zná, ale já jsem postupoval pomaleji a rekognoskoval terén. Obhlídl jsem barák a v obýváku jsem se potkal se Sisou. Vyletěla jako papírovej čert a strašlivě na mě syčela a vrčela. Říkám jí: "Co děláš, to jsem já!?!" ale ona byla jako pominutá a měla mě za cizího kocouře a zdrhala se schovat za křeslo. Šel jsem se za ní podívat, ale tak strašlivě na mě syčela, že jsem se bál, jestli neztratila rozum. Sisa je někdy poděs. Tak jsem to vzdal a raději si šel dát do kuchyně plechovku gurmetku, kterou nám tam každému panička nachystala jako úplatek. Spral jsem to celé a šel nahoru, kde jsem předtím viděl pohodlnou pohovku. Natáhl jsem se a zbytek návštěvy jsem se pěkně prospal. Sisa dole hysterčila a hledala toho cizího kocoura za každým rohem a panička tomu nemohla uvěřit, protože jindy je tam Sisa v úplné pohodě. Když pak panička umývala okno na schodech v mezipatře, seděla Sisa u ní, je to paniččin ocásek, a vysílala nahoru, směrem do mýho pokoje hrozný syčení. Mně to nevadilo, v tom novým pelechu bylo dobře, a tak jsem relaxoval.
Odpoledne jsme jeli zpátky domů. Bylo jasný, že v jedné přepravce už to nepůjde, Sisa by mě asi zabila. Takže do přepravky šla Sisa, hihi, a já jsem si jel navolno na sedadle spolujezdce jako doopravskej dvounožec. Sisa vzadu syčela a já jsem si pohodlně lehnul a pozoroval stromy. Doma mě ještě lehce prosyčela, pak se jí ale vrátil rozum, tak už to bylo dobrý a zase mě vzala na milost. Tak zatím dobrou...

Sdílejte!  |  O sdílení

Dita  20. června 2008 9:23

Připomenulo mi tu situaci, kdy jedu s kočkama na Vánoce k rodičům s dvěma přepravkama v rukách. Tasman u rodičů syčí na Bondyho, Bondy na Tasmana a oba svorně syčí na mne =o). Takže jsem se uklidnila, že nehrká jen jim, ale i jiným kočkám a kočičákům =o).