Vážení přátelé, ANO!

Bylo, nebylo.za devatero velkými kopci, devatero myšími dírami a devatero poli šanty bylo kočičí království. V království žily princezny Missy Tečka První a Lassy tečka Takyprvní a princové Pišiantus Samýpruh a Bubiantus Žádnýpruhzatosamýšpek. Jejich kočičím veličenstvům věrně sloužily oddané dvounožkyně. Kočičí výsosti trávily své královské dny samými radovánkami, kratochvílemi a povyraženími. Jednoho dne se však princezna Missy Tečka První rozhodla, že už ji nebaví ani aportování myšky, ani fotbálek, ba ani oblíbené lety vzduchem. I rozhodla se, že by chtěla ženicha. Od té chvíle každý den naléhavě volala roztouženým hlasem svého mňauláčka. Volala hlasitě, volala táhle, volala neustále, však žádný princ nepřicházel. Princezna vydala pokyn svým sloužícím, aby nějakého prince koukaly sehnat. Každý den se vracely dvounožkyně do království a každý den se jich princezna Missy Tečka První ptala: „Našly, moje rádkyně, našly?“ A rádkyně zkormouceně odpovídaly: „Nenašly, Vaše Veličenstvo, nenašly!!“ Byly zkormoucené proto, že věděly, že Missy Tečka první bude zas nadávat jak špaček a navíc se to její kvílení nedalo poslouchat.
A tak princezna Missy Tečka První kvílela a volala a vyřvávala... až jednoho dne se otevřely dveře a v nich stál ON. Kde se vzal, tu se vzal, byl tady! Nádherný princ z rodu urozeného, v stříbrném rouchu s černými ozdobami. I zaradovali se všichni, že bude svatba a konečně přestane královstvím kvílet hlas princezny Missy Tečky První. I chystaly se přípravy veliké a slavné a všichni se těšili.
V krásný, rozzářený den stanula nevěsta Missy a princ ženich před oddávajícím, který pronesl dojemnou, velkolepou řeč o tom, kterak se rozhodli kráčet tlapku v tlapce životem a snášet spolu dobré i zlé, dokud je boj o myš nerozdělí.
A pak řekl: „A nyní táži se vás, pane ženichu, berete si dobrovolně za mňaunželku zde přítomnou princeznu slečnu Missy tečku První??
A ženich nadšeně vymňouknul: „MŇAUNO!" A už, už koukal, kde je svatební komnata, aby si mohl s nevěstou užít hlavně to dobré.
A oddávající řekl: „A táži se vás, slečno nevěsto, berete si dobrovolně za mňaunžela zde přítomného...“
A ani nedořekl a princezna Missy tečka První zaječela hlasem rozčileným: „NE!! NIKDY“
A zděšenému ženichovi pleskla jednu zleva, druhou zprava a trochu ho i nakopla a taky kousla... zkrátka, dala jasně najevo, že FUJ, CHLAP, DEJTE PRYČ TOHO CHLAPA!
V království zavládla panika, zděšení a údiv: ona ho nechce!! Princezna nechce prince, i když po něm půl roku řve!
Divil se ženich.
Divily se dvounožkyně.
Divil se princ Pišiantus.
I princ Bubiantus v pauzách mezi jídlem se divil.
Jen princezna Lassy Tečka Taky první se ani moc nedivila.
Spíš okem zkoumavým obhlížela ženicha.
Zjistila, že je fakt fešák. Zjistila, že má mužný fous, královskou hlavu a urostlé tělo.
Usoudila, že ač ji dosud ani nenapadlo na chlapa ani pomyslet, bylo by darmým plýtváním jeho přítomnosti nevyužít.
Zjistila, že cítí kolem srdce zvláštní, příjemné teplo.
Pak zjistila, že cítí zvláštní, příjemné teplo i v jiných tělesných partiích.
Pak zjistila, že prince miluje. A že princ miluje ji.
Byla to láska na druhý pohled.
A to je vlastně všechno. Zazvonil zvonec a...


PSSSSSSSSSSSST!! Ticho!! TICHO, povídám, tady se na žádný zvonec zvonit nebude, chcete mi vzbudit děti??
Jo, vážené kocouřice a vážení kocouřové, to, co jste právě dočetli, totiž není žádná pohádka. To je přímo ze života... a tak dovolte, abych vám s pýchou představila své děti, které se mi narodily 30. 6. 2008 na našem letním šumavském sídle. Takže prosím, seznamte se: Aura z Šumavského ráje, Alrisha z Šumavského ráje, Anien z Šumavského ráje a Adagio z Šumavského ráje.

Vaše štastná, pyšná a vzorná mamina Lassy, t.č. Výkonná kojná jednotka.

PS: Jistě teď už chápete, proč jsem tak dlouho nepsala. Víte, jak blbě se s velkým břichem sedí u tlápesnice??

Sdílejte!  |  O sdílení

21 komentářů

Reklama
Reklama