Je to jasný, píšu si deníček. Když to zvládne Dorotka, tak já to zvládnu levou zadní! vbhdzrksnswgddhbvdsjh!! HUSTÝ!
Jmenuju se Mohinder Wake Up Kiss, ale doma mi říkají Mordechaj.
Narodil jsem se mojí mámě. Mám tři sourozence, ty se jí taky narodili.
Bydleli jsme si spokojeně s paničkou a strejdou kocourem, ale pak k nám přišli cizí lidi a odvezli si bráchu Marfiho. Pak k nám přišli zase cizí lidi, ale úplňe jinak cizí, než ty cizí před tím, a odvezli sestřičku Meggie. Moje druhá sestra Mystery říkala, že až příště přijdou lidi, odvezou si mě, protože jsem blbeček.
Řek´ jsem jí, že je pitomá a že už si s ní nikdy nebudu hrát, ale ukázalo se, že měla pravdu. Teda né, že jsem blbeček, ale že si mě odvezou.
Přišli a zavřeli mě do přepravky, abych nebrečel, tak mi dali sladkou tyčinku, moc jsem na ní chuť neměl, bál jsem se trochu, co se mnou bude. Přiběhla moje máma, jenže mě nechtěla zachránit, ani se se mnou neloučila, chtěla mě tu tyčinku sebrat.
Řek´ jsem si: "Mohýnku, za dvířky téhle přepravky se otvírá svět plný mističek s dobrotami až po okraj, laskavých dlaní a širokých náručí. Není se čeho bát, stačí jen si počkat, až se otevřou."
Odvezli mě do nového domova a ten věřte mi, je o dost větší. Představte si, že je "dole" i "nahoře". Z "dole" do "nahoře" vedou schody. To jsem před tím neznal. Takový schody jsou fakt parádní zařízení. Běžíte po nich a doběhnete nahoru, pak po nich zase běžíte, jsou úplně stejný, ale doběhnete DOLŮ! Ze začátku mě to fakt mátlo a musel jsem se občas zastavit uprostřed a rozmyslet si, kam vlastně chci.
Taky páníčků mám víc, paničku na krmení, páníčka na mazlení a malýho páníčka na hraní.
Ještě tu bydlí kočka Dorotka. Je celá černá, to jsem ještě neviděl, u nás doma, až na strejdu jsme byli všichni puntíkatý. Asi bude hrozně vzácná. Nejdřív na mě syčela a vrčela, bál jsem se jí, ale pak jsem ji prokouk, ona se totiž taky bála. Teď už se nebojíme. Na honění je dobrá, ale při rvačce hned piští a uteče, prostě holka, znáte to.
Ale když jsem přijel, syčela na mě tak moc, že jsem se schoval. Našel jsem dost dobrý místo. Stačilo vlézt pod sedačkou mezi prkýnka a protáhnout se látkovým okrajem a byl jsem ve fakt boží jeskyňce. Tak a teď si mě hledejte!
A taky jo. Volali na mě a já na to: "Hledejte, saláti!"
Tak hledali a hledali, ale nenašli. Zas mě volali a já: "Samá voda, másla!"
Až panička povídá: "Mně se zdá, že je zalezlej v sedačce."
A dali se do toho. Slyšel jsem, jak páníček heká a funí a strašně nadává. O někom říkal, že je malej kretén a blbý zvíře. Rozebral sedačku na menší kusy, nadzvedl ji a panička se snažila vplazit za mnou. Ale já hned zalez hlouběji do skrýše. Natahovala ruce, chytala mě za tlapky, za kožíšek na krku, div ne za ocásek, až mě vytáhla. Páníček byl celej zpocenej.
No řeknu vám, byla to fakt ohromná zábava, takže druhý den jsem tam vlezl zas.
Páníček povídá: "Podruhý už tu sedačku narozebírám."
A panička na to: "Vlezl dovnitř, vyleze ven."
Nevšímali si mě a to byla nuda. Tak jsem zas vylez, abych nepřišel o žádnou další zábavu.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?