Na výstavě jsme byli v sobotu.
Taková výstava, to není nic pro umňoukaný koťata. To je boj pro tvrďáky. Kdo chce na výstavu, musí mít pořádně velký tečky. Pěkně si nakruťte štětičky na uších, slečinky neberem.
Panička povídá: "Mordechaj, pojedem spolu na výstavu a báječně si to užijem." "O. K.," pomyslel jsem si, "určitě si budeš kupovat zbytečný krámy s obrázkama koček."
Jela s náma bývalá panička, u který jsem se narodil, její máma a moje sestra Mystery. Vezly nás v přepravce. Chvilku jsem pořvával, aby mě pustily ven, pak jsem koukal, vo co de, a nakonec jsem usnul.
Na výstavě paničky chystaly klec, dávaly do ní modrý záclonky s bílýma kytičkama. "O. K.," pomyslel jsem si, "zkuste dát mašli mě a udělám vám z tý nazdobený klícky javánskou džungli."
Když nás zavřely dovnitř, sestra mňoukala a drala se ven. Já jsem chvilku pořvával, aby mě pustily, pak jsem koukal, vo co de, a nakonec jsem usnul.
V nejlepším mě někdo vytáhl a odnes k chlápkovi, který mě natahoval a ze všech stran prohlížel. Povídá, že jsem fakt moc pěknej kocourek. "O. K.," pomyslel jsem si, "nemáš bonbón?"
Na našem místě mě panička začala muchlovat a oňuchávat, že prej jsem nominovanej. "O. K.," pomyslel jsem si, "a to znamená jako co?"
Nechal jsem jí, ať mě hladí, chvíli jsem předl, aby se uklidnila, pak jsem koukal, vo co de, a nakonec jsem usnul.
Když mě znovu probudili, fakt jsem začal bejt votrávenej, ale jak říkám, výstava je holt výstava, tam se s váma nemažou, tam musíte mít drápky nabroušený jak dýky.
Panička mě šoupla do klece vedle nějakýho usmrkance a povídá: "No jo, ten kocourek vedle je fakt nádhernej, to je vážně šampion. Mordechaj vedle něj vypadá jak venkovský mourek ze dvorku." "O. K.," pomyslel jsem si, "pusť mě na něj a uvidíš, kdo z nás je šampion. Však já mu načechrám kokardu."
Chvíli jsem pořvával, aby mě pustila, pak jsem koukal, vo co de, ale než jsem usnul, vytáhla mě nějaká slečinka a nesla k tomu chlápkovi, co před tím, a k dalším, jemu podobnejm, který mě ohmatávali, natahovali a převraceli jak rukavici naruby.
Bonbón neměl nikdo.
Pak mě zvedli do výšky nad všechny kočky i lidi a prej, že jsem vyhrál. Lidi tleskali, kočky ne.
Panička mě pusinkovala a hladila, povídá, že jsem její nejkrásnější kocourek a šampion všech šampionů a její malej tygřík. "O. K.," pomyslel jsem si, "chce se mi čůrat."
Na zpáteční cestě jsem v přepravce chvilku pořvával, aby mě pustili ven, pak jsem koukal, vo co de, a nakonec jsem usnul.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?