Jak si jistě bystrý čtenář povšiml, dlouho, ale hoodně dlouho jsem nic nenapsal.
Není to tím, že bych byl líný, naopak, měl jsem převelice mnoho práce s výchovou Zářijového Vetřelce. Hned od začátku mu totiž bylo třeba názorně ukázat a zažít všechny základní kocouřovské návyky.
Ale o tom třeba někdy jindy... (dobrá výmluva, což?;-))
Tak tedy dne dvacátého tohoto měsíce (pro později příchozí - jde o červenec) vzala naše Člověčka Floppynku poprvé před dům do SVĚTA. Poněvadž náš Špunt zatím Svět viděl pouze z okna, napoprvé se snažil už z chodby uniknout zpátky do bytu. Teprve na druhý pokus se dvounožkyni povedlo dostat ho na kšírách chodbou po schodech dolů.
Jenže to naše "Kotě" se napřed celé tak klepalo, že dole v chodbě
vypadlo z okšírování a bleskurychle vyjelo do koruny nízké rostliny, kterou někdo neprozřetelně ponechal ve veřejných prostorách.
Paničce trvalo notnou chvíli, než ji vyprostila, přičemž padl za oběť nejeden vzácný list tohoto "stromu".
Na druhý pokus byly kšíry dotaženy pečlivěji a Floppy byla vynesena z domu na trávník ke stromům.
Nejprve se ovšem odmítala hnout a tiskla se paničce ke koleni, až
jsem se bál, že do něj vlisuje svůj reliéf. Teprve až po pěkných pár minutách se odvážila odlepit - tedy panička od Floppynky - a pomalu, krůček za krůčkem se teprv počala posouvat vpřed (Floppy).
Pod stromem se ale zase usadila jako socha aniž by si všimla lákavých šišek okolo, kterých by se našinec jinak s gustem chopil a zahrál si pořádný pac-ball.
Moc mě mrzí, že jsem to všechno podrobně neviděl z balkónu, protože mi na něj byl zamezen vstup - abych prý nezalarmoval svým krásným hlasem celé sídliště k úprku před nedefinovanou přírodní katastrofou a nedal tak popud k evakuaci. To by se prý kotě mohlo leknout a já následně přepadnout z balkónu - i takové pošetilé mínění o mně dvounožci stále ještě mají.
Nuž ještě zpátky k naší mladé: Když člověčka usoudila, že by to napoprvé mohlo stačit, vzala ji do náručí a sotva za nimi zaklaply vchodové dveře, v tom okamžení se Flopka vysmekla z kšandiček a úprkem vprk to vzala přes tři schody až nahoru ke dveřím našeho bytu. Mezitím se ještě stačila leknout našeho hodného souseda - teď přemítám, kdo koho se lekl víc - ale naštěstí se pak již bez větší újmy dostala zpátky do bezpečí mé silné ochranitelské náruče... ehm, tedy mých silných, nebezpečně rychlých a ostrých drápů, ochraňujících denodenně celou moji rodinu!
Ovšem zítra to bude ještě napínavější - naše "kotě" jde totiž na Operaci Dospělosti.
Tak nám držte tlapky!
Váš Mikuláš
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?