Na začátku se představím, jmenuju se Niki. Už sice nejsem žádné kotě, ale povím vám, jak jsem se dostal do nového domova.
Jako malé koťátko si mě vybrala má nová panička Zuzka ve venkovním výběhu mezi ostatníma. Nebyl jsem nejrychlejší, nejhezčí ani největší, bráškové a sestry se mi vždycky posmívali, že když mám flek, tak že půjdu z domu jako poslední... ale spletli se a já jsem tomu moc rád.
Cesta do nového domova probíhala v takové načervenalé kovové krabici, která hučela a smrděla. Já jsem se snažil neplakat, ale když se začalo stmívat, tak jsem se rozplakal. Mňoukal jsem do té doby než mě Zuzka nevzala, a pak už jsem se vezl u ní na klíně. Sice tam byl pořád hluk, ale už jsem nebyl sám. Jelo se mi mnohem lépe než samotnému v tom velkém košíku a ke konci jsem i přes ten hluk a rámus usnul :o).
Nový domov mě nadchl, všechno bylo měkké, voňavé a obrovské, dostal jsem vlastní mističku na jídlo i na vodu a dokonce vlastní záchůdek. Najednou jsem věděl, že tady mě mají rádi a tady jsem doma.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?