Tak jsem po delší době zjistil, že mě Hraběnka předběhla s deníčkem. Už je ze mě velkej kocour a tak mi lenost brání v psaní. OOOO má drahá lenost, dej se mnou přemoct. Dělo se toho tady dost. Takže po pořadě. Že má Hraběnka rodičovské povinnosti a radosti už víte. Že Mauzí upadl zub nevíte a taky nevíte, že už ji zbavili toho hnusnýho chronickýho zánětu mléčné žlázy. Prostě jí dali ten cecek pryč. Nekrvavě. Prostě jí na to dal pan doktor gumičku, ono to uschnulo a upadlo. A co vlastně nevíte je, že mám psa. Jasně, že já a ne nikdo jinej. Jednoho dne to páníček přinesl domů v batohu na zádech. Děti s ním a chvíli se všichni věnovali tomu moulovi. Přesněji moulici. Je to fena. Nejdřív jsem na ni syčel a vrčel. Chtěl jsem jí zbít a vyhnat. Ale ta psice se tvářila tak něšťastně a bojácně, že jsem se rozhodl jí dát šanci. Je to kavalírka a je dospělá. Panička vyprávěla, že než se k nám dostala, měla moc smutný život. Nějaký blázen ji měl ve sklepě, ve tmě a to 2 roky. Pak byla v psinci a tam jí bylo o mnoho lépe. Když jsem to slyšel, moc jsem se zlobil. Jak může někdo něco takového udělat živému tvoru? Toho dotyčného bych tam zavřel zrovna tak. A na pořád. Psice se schovala na zahradě a vůbec nikdo jí nemohl najít. Panička šílela, branka otevřená a Pesa nikde. To jsem se nasmál! Stačilo jít po čichu a to něšťastné stvoření bylo zalezlé až vzadu pod lískovými keři. Začali jí nosit dobrůtky. Ona se tak bála všeho, že jsem jí to stačil sníst. V klidu mě pouští do své misky. No už jsme docela kámoši, chodíme se zdravit nosem, skoro to vypadá, jako když se na uvítanou políbíme. Snědl jsem jí všechen sýr. Když jsem viděl, jak je smutná, tak jsem jí přinesl aspoň kosáka. Nejedla ho. Tak jsem jí dnes přinesl myšáka. I jsem jí ukázal, jak se jí. Taky nechtěla. S paničkou s ní chodíme do lesa. Psice je na vodítku a já kontroluju, jestli jí panička dobře venčí. Působí na lidi jako cvok, protože jde se psem a čičíkuje. Pak se kolem vždy proženu a obě je vyděsím. Už budu končit, jdu si po tak dlouhém psaní odpočinout. Jěště před tím zkontroluju misky. Byla tu cítit šunka... a taky spolu spíme na verandě. Psice (jmenuje se Bobina) v pelíšku, já na lavici. Dobrou noc, Frajer Čičin
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?