Mňaualarmující mimořádné jednání mňaurlamentu

Kocouřicéééééééééééééééééééé!
Kocouřííííííííííííííííííííííííííííí!
Kocouřatááááááááááááááááááááá!

Okamžitě a střelhbitě zanechte válení, dřímání, rozjímání, plyšových myší lovení, škrábání, umývání, plných misek luxování, loudění, kaká... no dobře, tak tuto činnost dokončete, ale rychle, protože si vás všechny dovoluji svolat na mňaukutní, mňaualarmující a vůbec strašně důležité mimořádné jednání mňaurlamentu.

Mňaužiši, kdo se to tam vzadu zas tak loudá do jednacího sálu... no jo, kočlega Bubu... a není sám, koukám, kočlegyně Barča také málem zaspala... semizdá, že je nejvyšší čas uspořádat školení o mňaurlamentní disciplině!!

Tak už jsme všichni? Můžeme začít? Všichni moji poradci jsou na svých, tučnými prebendami vypodložených, místech??

Vážené a mně drahé kočlegyně, vážení a mně drazí kočlegové, dovolte, abych vás po návratu z mateřské dovolené uvítala na tomto mimořádném jednání mňaurlamentu, jakožto nejvyššího představitelstva a společenstva MNAUK – Mazané Nezávislé Aktivní Unie Kocouřů.

Jsem ráda, že zde v sále vidím staré známé firm...é, milé tváře (mňaufix, poradče Matěji, máme my kočky tváře? No nic, to vyřešíme později), namátkou si dovolím jmenovat kočlegyně Izzi a Lori, Barču, Dorku, Barunku... jo, jasný, techniky kojení probereme po jednání... Afroditu, Matyldu, Rubyšku, Štěpánku, Josefínku, Mufku... též přítomnost kočlegů Amadea, Maxíše, Daníka, Bertíka, Bastíka, Chillíka, Milhouse (kočlego, schovejte to zrcátko... áno, děkuji) Francesca, Fanfána a dalších. Vítám i nové členstvo společenstva... Betty, Mindu z Holomoca, Dorotku a Mordechaje, Charona, Benulku, Nikolku a Malou a všechny další.

Tím máme úvod za sebou a nyní se dostáváme k programu jednání, na kterém je dnes jediný, zato však bezmála životně důležitý bod, kvůli kterému jsem toto jednání svolala.

Vážené kočlegyně, vážení kočlegové!

Nyní prosím otočte své přední packy a upřete na ně své bystré zraky! Ptám se vás: co vidíte?? Vidíte jemné, nerozpraskané, hebké polštářky? Vidíte pečlivě ošetřené drápky?? Vidíte na svých tlapkách díky kvalitní stravě a péči lesklou srst?? Ano? Říkáte ANO a divíte se, proč se vás na to ptám?

Ptám se, protože ne každý z nás, milé kocouřstvo, má takové štěstí, aby měl hebké tlapky. My, kteří kralujeme územím, jejichž plovoucí či kobercové pláně jsou teplé a bez nástrah, si asi ani neumíme představit, jak vypadají tlapky našich kočlegů, kteří v boji o přežití denně své tlapky v bahnu, kamení, ostré trávě a ještě mnohem horších věcech drásají. My, kteří každé ráno vstáváme k plným miskám a ještě často nad nimi své velectěné nosíky ohrneme, asi vůbec nevíme, co to je živit se zbytky, které se povalují u popelnic, nebo pracně ulovenými myšmi. My, kteří svá těla v měkkých, pohodlných křeslech, peřinách a polštářích spokojeně rozvalujeme, nemůže vědět, jaké to musí být hrozné, usínat někde v zimě, v koutech seníků, na půdách, ve sklepích. A tohle všechno poznal, prožil a také ošklivě odnesl náš kočlega, který se jmenuje Pajdík a který je jedním z mnoha, kteří mají osudy podobné nebo ještě horší.

Pajdík mi chtěl napsat svůj příběh sám, jenže... nemůže. Kvůli poraněným, kyselinou rozleptaným, stále bolavým packám nemůže... a tak mi za něj napsala jeho dvounožkyně:

Pajdík byl jako kotě vyhozen na kravín, kde si to opravdu „užil“. Hlad, zima a opravdu hrozné podmínky dovedly kocourka až k okamžiku, kdy už jen bezvládně ležel, vyhublý na kost a těžce nemocný.
Když jsme ho našly a vzaly ho k nám, prakticky nechodil, jen po patičkách a to ještě s velkými obtížemi. Celé dny jen ležel u topení a nahříval se.
Při prohlídce na veterině nechtěla paní doktorka věřit, že jsou mu čtyři roky, podle zbědovaného stavu odhadovala věk nejmíň o deset let vyšší. Podstoupil vyšetření na klinice ve Žďáru nad Sázavou, kde zjistili zúženou cévu, která vyživuje pánevní pletenec a těžké postižení ledvin, po prodělaném těžkém zánětu. Pro těžké cévní onemocnění a poškozené ledviny se velmi špatně pohybuje, užívá  speciální ledvinovou dietu.
Jeho tlapičky byly v minulosti poleptány kyselinou, polštářky na nohou často natékají, naprosto chybí tvrdá vrstva kůže.
Dnes chodí už lépe, spřátelil se s ostatními kočičími obyvateli a někdy se dokonce zapojí do hry a běhá po bytě s malou myškou. Musí však držet přísnou ledvinovou dietu, dostává léky a vitamíny, které jsou finančně velmi nákladné, přesto však jejich pořízení za to stojí... každý krok nebo Pajdíčkovo vděčné zavrnění za to stojí.

Tak. Vážené kočlegyně, vážení kočlegové, dívám se na vás a vidím, že je vám kočlegy Pajdíka líto... ale že si říkáte, že to je sice smutné, ale nakonec měl Pajdík štěstí, ujali se ho dvounožci a starají se o něj. JENŽE!! Těmi laskavými dvounožci, které se o Pajdíka starají, jsou dvě dámy ze soukromého útulku v Poličce. A nestarají se jen o Pajdíka, ale o mnoho dalších našich kočlegů...
A ti kočlegové žili v tak hrozných podmínkách, že z toho mají trvalá onemocnění, kvůli kterým se jich zatím nemohou ujmout laskaví dvounožci, kteří by je vzali do svých domovů. A tak bydlí s dvounožkyněmi v jejich domečku a poprvé v životě si užívají to, co pro nás je samozřejmé – dostatek jídla, teplo, měkké pelíšky, mají také potřebná ošetření a léky. A hlavně – mají konečně laskavé ruce, které je hladí...

Jenže ty ruce jsou už velmi unavené neustálým bojem o to, aby bylo dost jídla, steliva, léků... tedy aby na toto všechno bylo především dost peněz.

Vidím na vás, vážení kočlegové, že jste pochopili... je třeba pomoci. Vidím ovšem také ve vašich očích údiv – jak my, kocouřové, můžeme pomoci? Secvičit cirkusové představení Cirkus Modrousek a jezdit od města k městu? Nebo opravdu začít chodit jako kocouří četa někam uklízet? Ne, vážení kočlegové. Naše poslání jest mnohem ušlechtilejší: navrhuji, abychom po ukončení tohoto jednání šli za svými dvounožci a s elegancí a ladností nám vlastní se jim stulili do klína... a předli a předli a vrněli... a tím vrněním jim vnukli myšlenku, že kdyby mohli poslat třeba jen jednou nějakou částku... nebo dokonce mohli dát trvalý příkaz na třeba i malou, ale pravidelnou částku každý měsíc, tak by pro naše kočlegy a jejich dvounožkyně v Poličce udělali strašně moc. A můžete jim tím předením a vrněním také říci, že skutečný, opravdový kočkomil se pozná podle toho, že má rád nejen nás, své kočky, které má doma, ale vůbec všechny kočky... a kocoury... a koťata. A i když všem pomoci nemůže, tak pro Pajdíka, Rozárku, Babů, Budulínka a další udělá svou velkorysostí strašně moc.

Vážení kočlegové... a vážení dvounožci – DĚKUJI VÁM.

Vaše TentokrátsevšívážnostíLassy.

Zde je odkaz na stránky útulku v Poličce. Prosím, pojďte dál a vítejte:
http://www.opustenekocky.estranky.cz/

Sdílejte!  |  O sdílení

18 komentářů

Reklama
Reklama