Lassy se vrací

Ó, líbezný den plný oddaných dvounožců přeji,

drahé kočinečky a drazí kočinečkové, s dovolením, mohu tiše vstoupit mezi Vás? Ó děkuji... děkuji (mňaufix, kdo tam vzadu řekl, že ani omylem?? NO?? No proto!!)
Již mé srdéčko přetékalo žalem po vás, mí drazí milí chlupatí i nahatí i usoudila jsem, že zas pobudu mezi vámi... ani vypověděti nemohu, jak jsem šťastna, že jsem zpátky...

Zíráte, co?? Jo, píšu to fakt já, vaše Lassy... jen prostě hormony dělají zázraky a city mateřské taky a proměnily mne... ani nevim, v co. V laskavou vzornou něhu? Nooo... zas tolik těch hormonů nebylo.
Přesto jich ale bylo dost na to, abych si našla čas a pro všechny budoucí matky čekatelky, rodičky, kojičky a zadečků umývačky... ano, i to k mateřství patří!!, vypracovala soubor rad, jak si v požehnaném stavu a při péči o potomstvo počínati:

Takže především: milé kočky, jestli jste do doby koťatočekávání neměly dvounožce kolem pacek omotané dokonale, v době, kdy vám začne růst bříško, je máte kolem packy přímo zauzlované!!
Dvounožec, kterého vlastníte, je v jiném stavu víc než vy. Projevy tohoto stavu doporučuji přijímat následovně:

Ignorujte vše, co vyčte a vystuduje v různých příručkách, poradnách a moudrých knihách. Snažte se přežít dvounožčí pokusy třikrát denně prohlížet cecíky („Jo!!Fakt jsou větší a růžové!“). Ignorujte pokusy měřit vám bříško („No teda!! O centimetr víc, než včera! Už rostou! To bude tím, jak jí chutnala ta čočka!!Kruci a proč je tu takovej smrad??“)
Využijte toho, že dvounožec v příručkách vyčetl cosi o pestré stravě a přísunu živin, a dejte najevo, že za nejpestřejší stravu považujete šunku, lososa a kaviár („Zase jsem nechala na nákupu tisícovku, ale to nevadí, hlavně, že miláčkovi chutná... děti, nechte tu šunku, vezměte si chleba!“).
Snažte se tolerovat trapné pokusy dvounožce zamezit vám v pohybu („Zlatíčko, neskákej z toho gauče, ať si neublížíš“). Vyběhat, vyskákat ze skříní a vyblbnout se můžete v době, kdy dvounožci nejsou doma. V době, kdy doma jsou, jim dělejte radost a nechte se z toho gauče opatrně snést.
Přehlížejte pokusy dvounožců ohmatávat vám břicho a hádat, kolik malých pokládků v sobě máte. Vy víte svoje a dvounožci stejně hádají každý den jinak („JO!! Teď. Teď jsem cítila nožičku. Jednu. A hlavičky dvě. Aby to nebyl mutant.“).
Úměrně tomu, jak se vám zvětšuje bříško, zvětšete i svou trpělivost s dvounožci. Nesmějte se nahlas jejich jakýmsi podivným výpočtům jakýchsi termínů, podle kterých si myslí, že porodíte. Zde přímo doporučuji, že pokud doufají, že den D bude ve středu, protože ve čtvrtek mají celý den práci a v pátek také nějaké povinnosti, takže by nemohli být u porodu, ať vás ani nenapadne rodit ve středu. Pohled na vynervovaného dvounožce, který ve čtvrtek ráno odchází, bledý a nejistý, třikrát během dne letí přes celé město, aby se přesvědčil, že nerodíte... ten pohled za to stojí!!

V den D... den, který jste po poradě s Velkou kočičí bohyní určily vy, matky, ne zmatení dvounožci... v den D oznamte skutečnost, že už TO bude, dvounožci. Snažte se přehlížet to, jak se rozklepal, zmatkuje, lítá kolem vás... zkrátka, zachovejte klid a důstojnost matky. Nezapomeňte dát najevo, že v nachystaných porodních pelíšcích a krabicích si může rodit sám (jak to vyřeší dvounožci samci je jejich věc). Vy budete rodit tam, kde uznáte za vhodné.
Já jsem fakt, že budeme rodit, oznámila dvounožkyni v 22.00. Množné číslo – budeme – není omyl... usoudila jsem, že už dlouho nerodila a určitě ji potěší opakování. Dále jsem jí oznámila, že rodit budu v její posteli. Po 3 hodinovém přemlouvání jsem se uvolila změnit porodnici... ovšem dle vlastního výběru. Vybrala jsem si nekompromisně velkou cestovní tašku. Dovolila jsem dvounožkyni, že tam tedy může dát ty měkké ručníky, a uvelebila se k celonočnímu porodnímu výkonu. Dvounožkyni jsem řekla, ať ji ani nenapadne se ode mne hnout. Taky ji to ani nenapadlo!! Celou noc jsme strávily důvěrnými rozhovory na různé náměty, též jsem vyžadovala být hlazena, drbána a šmudlána. To už musely působit ty hormony, nikdy předtím jsem mazlení nevítala. No. Tak jsme se promazlily do svítání a já si všimla, že dvounožkyni se klíží oči a hrozí, že usne. Navíc už mne ta porodní předehra nebavila. Usoudila jsem, že je třeba udělat něco, co dvounožkyni spolehlivě probere. A tak jsem trochu napnula bříško a za chvíli už jsem měla u sebe tečkovaný uzlíček, který tedy pištěním probral dvounožkyni dokonale. Ani nevim, co všechno říkala, jaká jsem statečná a šikovná, měla jsem plno práce s olizováním a čištěním. A po čase se vykutálel další uzlík a další a další a já měla čtyři malé vichřičky. Fakt jsem nevěděla co, dřív, taky jsem jim musela zkontrolovat nožičky, jestli mají všechny – měly, ouška... taky měly, ocásky... jo, jsou tu čtyři tkaničky... a jestli mají dost teček... no jo... teček nepočítaně!! Dvounožkyni se divně leskly oči a tak nevim, jestli viděla, jak se ti mí šikulkové vrhli na jídlo a já se mohla blaženě a pyšně rozvalit: BYLA JSEM MÁMA!

Tolik tedy o věcech předporodních a porodních... a o těch poporodních zas příště.


Vaše NadšeněsevrátivšímaminaLassy.


Foto: Když porodnice, tak v tašce!

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama