Mňaukýs čaukýs, kocouřice kojící i nekojící, kocouři koj... jo vlastně, to těžko, že jo, tak nic,
už jsem tu zaaaas!
No co se divíte, vždyť jsem psala, že se vracím... mateřské povinnosti splněné, už nemusím od tlápesnice odbíhat kojit, pečovat, umývat, vychovávat... tak zas můžu sem tam něco nadrásnout!
Minule jsem zapsala pár rad, jak zvládnout dvounožce v období, kdy se vám, milé kocouřice, zvětšuje bříško a zmenšuje trpělivost s dvounožci, kteří v očekávání radostné události ztrácí naší pečlivou výchovou upevněné návyky a počínají si poněkud splašeně... No. Skončila jsem své rady okamžikem, kdy se koťata z bříška vyklubou na svět, dvounožec setře dojatou slzu a nám, matkám, nastává období plné radostí i starostí.
A protože co se týká péče o kotata, my mámy víme, co máme dělat, v tom vám, holky, přece nebudu radit, uvedu zas několik rad, jak správně mňauplikovat výchovné metody na dvounožce.
Především je třeba dát jasně najevo, že koťata jsou naše a o tom, jestli na ně bude dvounožec sahat nebo ne, rozhodujeme my. Já jsem při pohledu na rozplynuté dvounožkyně usoudila, že na tři vteřinky jim kotata půjčím. Ale ani o vteřinu víc!! Vzít, pochválit, okamžitě vrátit!! Sem řekla!
Dále je třeba nekompromisně vyžadovat, aby dvounožci při každém nahlédnutí do pelíšku, košíku, krabice, skříně... tašky náležitě jásali a vaše děti obdivovali, chválili a zbožňovali. Musím říci, že tuto část mých požadavků dvounožkyně plnily vzorně, ostatně jsem jim to vždy vrkavým a bublavým tónem připomněla. Chválit!! Pořádně! Sem řekla!
Stejně tak je potřeba vyžádat si pro místo mateřské péče nejlépe samostatný pokoj. Já měla přímo separé... jelikož jsme se nacházeli na chalupě, měla jsem k dispozici celý velký dvoupokoj pro sebe.
Servis byl dokonalý... personál stále přibíhal s vybranými pokrmy, které jsem v prvních dnech dostávala přímo až pod čumák... dala jsem totiž najevo, že se od dětí z tašky nehnu, takže kuřecíčko, lipánky, dušenou rybičku a další výživné mlsy pro kojící matku mi servírovaly na tácku přímo do tašky. Podržely tácek, já se nacpala a mohly prázdný tácek odnést. Samozřejmě, že v době, kdy v pokoji nebyly a děti spaly, jsem se chodila napít a taky se postarat, aby to, co jsem snědla, vyšlo příslušným otvorem... trochu jsem i šmejdila po pokoji... ale když přišly dvounožkyně, tak jsem vždy byla v tašce a tvářila se, že jsem ji nikdy neopustila. Vřele vám tento metodický postup doporučuji... dvounožec, trpělivě držící tácek a čekající, až zfutrujete pochoutku, vypadá docela zábavně.
S nadhledem a tolerancí přijímejte pokusy dvounožců odhadnout, jestli máte kluky nebo holky. U nás to asi zavinily ty tři povolené půjčovací vteřiny... zkrátka, dvounožkyně pravila, že máme 3 vichřičky a jednoho tajfunka. Smála jsem se pod fousky a myslela si svoje. Samozřejmě to bylo naopak. Časem dvounožkyně svůj omyl odhalila.
Mimořádnou pozornost věnujte členům smečky, tedy pokud nějakou smečku máte. Je třeba dát zřetelně najevo, že jste MATKA A KDO JE VÍC?? Je třeba hájit a chránit děti před nevyzpytatelnými jedinci, kteří by byli schopni všeho... například některé z dětí ukrást, aby si na nich nacvičili své budoucí mateřské postupy (Missy), nebo je zkoumat, zda nejsou k jídlu (jako k sežrání jsou, ale úplně jinak, než Bubu předpokládal), případně je chtít prostudovat, probádat a prozkoumat, aby se mohly stát námětem dalšího praštěného profesorského spisku. Nic nebude!! K princeznám a mým dětem se nečuchá!! Sem řekla!
Pokud při hájení svých pokládků v pelíšku, košíku, krabici, skříni, tašce, pocítíte, jak se vám srdce zvětšuje, statečnost roste a byly byste ochotny rvát se při obraně dětí do posledního chlupu, dechu a vzdechu, nedivte se. To v nás ožívá volání krve, volání, kvůli kterému máme my kočičí mámy ve svém erbu lvici, bránící svá mláďata.
Vaše Tečkovaná lviceLassy.
Foto: Naštěstí jsem nemusela Profesora zakousnout, stačilo zasyčet a už se klidil.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?