Dneska jsem vstával dost brzo. Prohnal jsem Zuzku, ta při tom vždycky syčí a seká drápky, a to mě baví. Ale nakonec vždycky vyskočí na skříň a je po honičce. A na skřín jsem od té doby, co jsem shodil květináč, ještě neskočil. Takže je tam Zuzka v bezpečí.
Panička pije kafe a čte si noviny, mladá ještě spí, prostě je tu nuda.
Pořád čekám na to mimino, ale zatím žádné nedonesli. Panička se sice mladé ptá, kdy už to bude, jestli už má nachystanou nějakou tašku, asi na to mimino, ale mladé se asi pro to mimino ještě nechce. Možná si to rozmyslí a místo mimina si pořídí něco lepšího, třeba nějakého kocoura, abych tu nebyl jediný mezi kočkama. Měli by to lepší. Kocour nepotřebuje ani kočárek, ani postýlku, v pokoji i na balkoně máme kočičí strom, misku bych mu půjčil a záchůdky máme taky dva.
Ale oni pořád kupují nějaké malinké růžové oblečky, čepičky, dupačky, dudlíky, lahve na mlíko a další věci, které jsou pro kocoury zbytečné. Vždyť by vlastně s kocourem ušetřili.
A taky nevím, co bude mladá s tím miminem dělat. Vždyť ona má tak velké břicho, že ani mě nemůže pořádně pochovat, proto asi potřebuje ten kočárek.
Čas běží, doma se stále nic zajímavého neděje, budu muset něco vymyslet a trochu to tady rozproudit.
Při tom přemýšlení, co mám dělat, jsem objevil nové místo, novou skrýš. Stačilo se jenom prolézt v kuchyni přes spodní polici, a najednou jsem byl za kuchyňskou linkou. Nikdo to nevěděl, bylo tam teplo a tma, prostě jsem tam usnul. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale vzbudilo mě volání paničky. Hledala mě všude, ve skříni, za gaučem, na balkoně, za postelí, dokonce si myslela, že jsem se nějak dostal na chodbu a pak se ztratil. Nakonec jsem to nevydržel a vylezl ven. Měl jsem raději počkat, teď už moje nová skrýš není tajná a dokonce tam začala chodit i Zuzka.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?