Áďa ( zaražená předníma tlapkama o kraj přepravky): Nééé, já néééchcííí do té hnusné přepravky !
Bertík: Áďo, nedělej Brožovou a vlez tam. Aspoň se něco děje, ne?
Daník: Klíííd. Doma nám budou dělat novou koupelnu a bude tam velkej nepořádek, tak abysme si nezašpinili kožíšky jedeme na časově omezený pobyt k babičce.
Áďa (ufňukaně): Ale já tam nechcíííí, nemám ráda přepravku a u babičky se mně nelíbí. Mám z toho mňaugrénu a zase budu blinkat.
Bertík (posměšně): Blivajzník, blivajzník, kyškyšhanbakošulandamňaunda...
Daník (dá Bertíkovi tlapkou jednu za ucho): Mňaufix, ty kluku jeden nevychovaná, nesměj se jí, je to mňaudáma!
U babičky:
Bertík (rozjíveně poskakuje): Jejda, tady je velký pokoj! A dvě okna! A stůl, a sedačka, a hup, joj, to houpe... houpací křeslo!! Daníku, pojď ho vyzkoušet!
Daník: Dej pokoj, napřed si to v klidu projdu a prohlídnu, Áďo, vylez taky už ven, přece v tý přepravce nebudeš nocovat!
Áďa (nešťastně): Jáá chcííí domůůůů! Sednu si do rožku na parapet a ani se nehnu.
Bertík: Dobrej nápad, taky se půjdu podívat z okna
Áďa (hystericky): Ani se ke mně nepřibližuj! Drž se minimálně na 3 kocouří ocasy ode mě! Daníííkůů, Bertík už zase prudíííí!
Daník: Vopruz, nech toho, nebo ti jednu vlepím.
Bertík: A nevlepíš, nevlepíš... (Bertík seskočí z okna a snaží se vyprovokovat Daníka k honičce, což se mu podaří)
Daník (udýchaně): uf, uf... však počkej... uf, uf... až tě chytnu... uf, uf... chlupy z kožichu ti budou lítat!
Po dvou dnech:
Áďa: Uáááá, já se bojíím, co když nás tady panička nechá a už si pro nááás nepřijdéééé... Já se z toho asi zase poblinkám!
Bertík s lehce prořídlým kožichem: Myslíš? Já myslím, že néé... panička nás má ráda, každý den za náma chodí, pomazlí nás a nosí nám masíčko.
Daník (vyčítavě): No, a ty to svoje zhltneš a pak nám chodíš užírat.
Bertík: No a co, vy to furt jenom očucháváte, to si pak jeden kocouř myslí, že vám to nechutná, tak vám chci jenom od toho masa pomoct.
Áďa: Jo, taky nesnáším ten tvůj čumák v mé misce. Seš nenažranej jak politik u koryta!
Daník (udiveně): Áďo, ty víš, co to je?
Áďa: Nevím, ale asi to bude nějaký strašidlo, protože páníka to u televize vždycky vyděsí.
Bertík (zezadu na Áďu): BAF!!!!!
Áďa: Bléééééééé (lekla se a zvrací)
Daník (káravě): Berťas, ty jsi fakt pako, proč jí to děláš?
Bertík (posměšně): Protože mě to baví, no, tak proto!
Áďa (syčí, prská a cení na Bertíka zuby): A ty jsi demňaubil, kremňautén, kašmňaupar a blmňaubeček. Jdu si sednout na okno a nemňoukám s tebou!
Po týdnu:
Panička: Áďóóó, klucííí, honem do přepravééék, jdeme domůůůů!
Tak jak jste to tady spolu zvládli? Byli jste na sebe hodní?
Bertík (lísá se k paničce, nastavuje hlavu na pohlazení a vrká): Jo, jo, já jsem byl nejhodnější, vůůůbec jsem nezlobil, honem mě pomazli a pohlaď, jsem tvůj nejhodnější kocoureček.
Áďa (vyčítavě): Já jsem tady teda móoc trpěla, už mně to nikdy nedělej! Jo, a nemůžeme jet domů jen s Daníkem? Že by si tady jako vopruze nechali? Koho? No vopruze... Bertíka přece! Nemůžem, jo? No tak nic, no, to je ale mňaulér...
Daník: Já jsem v poho, hlavně nezapomeň přestěhovat i pelíšek a misky. Neboj, Áďu utěším a Bertíka zpacifikuju. Na mě se můžeš spolehnout! Všechno zmňauknu.
Doma:
Áďa, Daník a Bertík (sborově): Všude dobře, doma mňaulíp!
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?