Zdravím všechny kočkoholky, kočkokluky i kočkomimina.
Dnes ráno se mě panička škodolibě zeptala, jestli jsem už našel ten uražený kousek, co se mi nedávno urazil, když nebylo po mém i přes všechny přemlouváníčka. Já nejlíp ze všech doma vím, kde hledat, když se něco ztratí. Nejdřív jsem zajel pod postel, ale nic neobvyklého tam nebylo. Ořechy, kuličky, opeřená myška, špunty korkové, špunty červené, špunty modré, špunty zelené, jeden špunt dokonce kovový zlatý, náprstek, který panička už hooodně dlouho hledá, zacuchané klubko, pár ukradených psích granulek, ale po kousku Cecila ani vidu ani čuchu ani slechu.
Jestli však nemyslela zbytky mého starého kožíšku. Ty jsou ostatně úpně všude, tak proč by nemohly být zrovna pod postelí. A navíc nejsou vůbec ani trošku neobvyklé v našem novém bytečku. Za dva měsíce, co zde bydlíme (teda já teprv měsíc), jsme si to tady s vlčicí zařídili k obrazu svému zvířátkovému. Chlupy všude. Teda její víc, to musím sebekriticky přiznat. Jednak je větší, jednak je má delší, vícebarevné a... a zrovna líná. Však když ji zakousnu, mám jich plnou tlamičku. Nejvíc jí závidím, že když se podrbe, a drbe se teď v jednom kuse, lítají z ní krásné chomáče. To vám je taková kráááása. To ještě musím nastudovat, jestli bych to taky dokázal. Paničce bych určitě udělal oooobrovskooou radost.
Když jsem nesměle přiznal pravdu, že jsem celý, neuražený, vzala mě panička na klín k počítači, a prý budem ťupkat deníček. Můj kočičí.
Byl jsem tak nervózní, že jsem jí začal dělat drápkovou masáž, což se nesetkalo s velkým úspěchem. Pro jistotu jsem se usadil na poličku nad monitor. Pro jistotu, pro větší přehled, a co si budem nalhávat, pro přísnou kontrolu psaného textu. Jen aby mě panička nepomlouvala. Mě, kocourka krásného, hodného, přítulného a zase hladového. A hlavě jestli opravdu píše to, co jsme si spolu prožili.
Foto: Nejvrchnější kontrola
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?