Milé kočičáctvo,
mám pro vás námět na skvělou hru na ukrácení sychravých podzimních večerů pro pobavení vás i vašich dvounohých spolubydlících. Já to dělám takto:
Když vidím, že se nic moc neděje, spolubydlící koukají na televizi nebo něco datlují do počítače, tak se nenápadně vykradu ke vchodovým dveřím, sednu si před ně a spustím zoufalé a hlavně hlasité mňoukání, dokud pro mě někdo nepřijde. K tomu je ještě dobré nahodit výraz něco jako – vy mě, tu malou chudinku, necháte sedět ve tmě a zimě... že se nestydíte!
Když mě odnese spolubydlící zpět do obýváku (sami neodcházejte, to by nebylo tak zábavné), tak chvíli dělám, jako že se budu mazlit, a pak se zase nepozorovaně vyplížím...
Takhle se to dá opakovat libovolně dlouho. Občas mají spolubydlící takové cukání, jako že je moje hra už nebaví a zkouší mě přivolat na různé šustění a chrastění. V žádném případě nereagujte, ani na jméno! Občas zkouší i ignoraci, jako že mě to přestane bavit, ale dřív nebo později stejně přijdou, protože se bojí, že by mohl u našich dveří zazvonit Srstka povolán někým z sousedů. Prostě jde o to jen vytrvat.
Takže vyzkoušejte, uvidíte, že i vaši spolubydlící budou z takového zpestření nudných večerů nadšeni!:-)
Vaše Agáta
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?