Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum28. října 2008  |  KočičákMaxík (2)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 574x / 1x

A je to...

Ahoj kočičáci:) Dlouho jsem nic nepřitlapkoval, páč jsem měl moooooc práce.
Musel jsem totiž zneškodnit jednoho vetřelce. Přitlapkal si to k nám docela brzy po tom, co jsme se nastěhovali do nového bytečku.
Chtěl se pořád lepit na mojí paničku, dokonce mi vlezl i do mé postele a mě vyháněl. No taková drzost!!! Vždyť panička i postel je moje, tak jako všechno ostatní.
Ze začátku jsem kolem něj jen chodil, ale pak jsme si spou i hráli s mávátkem, na honěnou a tak...
Pak mi začal nadávat, když jsem ho sem tam NECHTĚNĚ drápnul, nebo mu v noci skočil na hlavu. Prostě nechápal, že si chci hrát a že on chce zrovna spát mě nějak netrápilo. To panička si se mnou v noci hraje. Hrajeme házenou... já věci ze skříně na zem ona polštáře z postele na skříň. To je legrajda. Občas trefí květináč nebo svíčku, ale mě netrefila ještě ani jednou:))
Ale to jí mňoukat nebudu, abych nezkazil hru.
No tak zpátky k vetřelci... Jak šel čas, tak jsme spolu začali bojovat. On na mě přímo a já ze zálohy. No co vy byste udělali, kdyby vám někdo strkal ruku až pod tlamku a dráždil vás? Já se s ním honil, a pak, když to nečekal, jsem ho pěkně profackoval:). Nejlepší je hra na čekanou. To si sednu v kuchyni na linku a čekám, až půjde někdo potmě okolo mě ze záchoda:). To je sranda, vždycky vyjde nějaká mátoha, snaží se neupadnout a já se pak vezu na zádech až do postýlky:). Pokud cestou nesklouznu, abych mohl čekat ještě u postele.
No zkrátka mám rád hry a mazlení s paničkou a ten vetřelec to nechtěl nějak pochopit, tak jsem ho musel vystrnadit. Neustál moje noční nálety, hry, koukání z očka do očka s následným chycením kořisti.
Je prostě divnej... To bylo pořád Maxi, nedělej tohle, nedělej tamto, já tě uškrtím, já vyndám síť z okna... To od paničky se to poslouchá jinak, vím, že to tak nemyslí, ale jeho jsem se bál.
A panička byla taky nějaká smutná, tak jsem jí musel přece pomoct, no uznejte kočičáci.
Tak jsem vymyslel ďábelský plán... soustavné týdenní mučení. Všechno, co jsem do té doby nedělal, mě tak nějak samo napadlo:). Tak jsem mučil a mučil, až jsem se dočkal.
Vetřelec si sbalil tašky a odfrčel pryč. Páni, to je vegáček, zase mám pro sebe celou paničku, celou postýlku a všecno ostatní... Uznejte, kočičáci, kdyby nás měl vetřelec rád, tak by jen tak nefrnknul, ne? Taky jsem se s ním chtěl mazlit, ale on mě pořád odstrkoval, tak jsem se mu pomstil!



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







2 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

zumička
Kocouřákzumička  Datum4. listopadu 2008 22:44

Jasně, souhlasíme s Betty. Mě tatínek taky nechtěl a má mě strašlivě rád a Růženku taky nechtěl a má jí strašlivě rád, protože ještě předtím strašlivě chtěl naší dvounoží maminku a tak nás musí mít rád všechny!

Betty
KocouřákBetty  Datum1. listopadu 2008 17:44

Maxíku, to je dobře, žes toho vetřelce vystrnadil. Neměl tě rád a tím je jasné, že neměl opravdu rád ani tvojí paničku a tak to dopadlo dobře. Neboj, panička určitě najde vetřelce, který vás bude mít rád oba, bude si s tebou hrát a dovádět vždy, když ty budeš chtít a nebude na tebe ošklivý. Přejeme šťastný lov.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top