Naše máter měla narozeniny. Sice říkala, že dámy v jejím věku spíš než narozeniny slaví spíš to, že se jich vůbec dožily, a že se stejně u ní v práci ani na to nepřijde, že nějaké narozky má. Ale jako z udělání si na ni vzpomněli a přitáhla si domů dvě obrovské kytice nějakého roští, z kterých byla úplně na větvi, sháněla hned vázy, do kterých by se ta "nádhera" vešla. Když jsem se začala o ně velice nenápadně zajímat, tak mě odstrčila s tím, že to není nic pro zvědavé kočky, a odnesla je do pokoje, do kterého můžu jen pod dohledem. Jsou tam totiž na policích různé její serepetičky, mezi kterýma se ráda procházím, a máter pak trne hrůzou, co zase "náhodou" spadne.
Tak a měla jsem po ptákách. Následující den ale přitáhla další kytku, prý od samotného šéfa firmy z nějakého nóbl květinového salónu. Pořád se nad ní rozplývala, co to muselo stát peněz a že je to veliká krása a tak podobně. Musím uznat, že ta věc vypadala opravdu zajímavě. V takové skleněné krychli byla nacpána nějaká sláma, kolem, světe div se, nějaké žaludy a jeřabiny. Uprostřed byla taková divná tuhá tráva, která se prý může po odkvětu přesadit, což máter velice zaujalo. Zřejmě si myslela, že to roští u nás zůstane natrvalo. Ovšem máter míní a Minda mění. Hned, jak usadila kytku na okno a odešla vařit oběd, jsem se dala do podrobného průzkumu toho zázraku. Chvilku jsem packou zkoumala žaludy, jestli by nešly vyndat. Šly. Pak jsem ochutnala tu kytku, teda nic moc, ale pro jistotu jsem ji okousala, protože byla podle mého mínění taková nesouměrná. Potom mě už nějak přestala zajímat, tak jsem se šla raději podívat, co je s tím obědem. Máter nic netušila a tak mě občas pohladila a říkala, jaká jsem dnes hodná a milá kočička. Potom na chvíli odešla z kuchyně, já jsem se usadila v košíku a dívala se na páníka, jak na kanapi usilovně předstírá, že čte. Najednou se máter přiřítila s řevem do kuchyně s tou ode mě lehce upravenou kytkou a děsně nadávala, že tu Mindu snad přerazí, a ukazovala páníkovi, co z té její "nádhery" zbylo. Ale páník se zachoval jako frajer a zastal se mě! Říkal, že to mělo máter napadnout a když jí na tom chrastí tak záleželo, že ji měla dát jinam a že si za to vlasně může sama. Já jsem samozřejmě dělala, že o ničem nevím, ale myslela jsem si, že to bylo od toho člověčího kocoura hezký, že se mě zastal. Jo, jo, není nad to, když si člověčáka umíte omotat kolem packy...
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?