Já mám příjmení!

Jak jsem slíbil, dnes vám nádrápkuji, jaké jsem dostal příjmení.
Někteří z vás mají nějaké tituly před jménem za ním i jinde. Já jsem byl jenom Cecil. Naprosto vyjímečného ze mě udělala paniččina kamarádka Jiřka, co k nám přijela v únoru na týden na návštěvu. Ta měla tááák krásné dlouhé nohy, to se to po nich báječně šplhalo. A kdybyste viděli ty husté vlasy, které jsem jí i přes její hlasité protesty prodrápkoval až na kůži a pocuchal k neučesatelnosti, kdykoli si lehla k televizi. Úplně jsem se do ní zamiloval. A když je kočičák zamilovaný, tak to ho teprve napadají všelijaké různosti, jak na sebe upozornit. Strašně moc jsem se snažil, aby na mě nikdy nezapomněla. Já taky nikdy nezapomenu, jak krásně pištěla vždycky, když jsem jí drápky a zoubky vyznával lásku. Bylo mi moc smutno, když odjela. S paničkou to už nebyla taková sranda. Už se skoro nelekla, když jsem ji ze zálohy ulovil.

Úplně se mi blahem zježil kožíšek, když jsem slyšel paničku, jak se telefonem domlouvá s tou mojí milovanou obětí Jiřkou, že nás zase navštíví o Velikonocích. Jak já se těšil, že jsem z toho snad ani nejedl a nespal. (Teda teď kecínkuju.)
O Velikonocích opět přijela. Postavila tašky v předsíni. Okamžitě jsem jí vyšplhal do výšky pasu, abych ji přivítal, odkud jsem byl už s dobře známým pištěním shozen na zem. Stáhla si kalhoty a ukázala nové čersvé uvítací čtyřčárky a strupy po čtyřčárkách. Po mých čtyřčárkách. Po mých čtyřčárkách z  minulé návštěvy. Byl jsem hrdý na dobře vykonanou práci a Jiřka mě za to odměnila. "To není Cecil, to je Baskervil !!" Od té doby jsem se pyšnil jménem Cecil Baskervil.

Ale i na mě došlo a o tom vám drápnu příště.

Foto: Jsem strašný Cecil Baskervil

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama