Báječná neděle s ocelotem

Sluníčko se smálo za oknem, páníček si vesele pobrukoval a uplatňoval svůj temperament na čištění ocelotího záchodku, panička se lenošivě povalovala v posteli a přemítala, co si vezme na sebe na dnešní výlet, který s páníčkem plánovali už týden. Zachtělo se jim, nevděčníkům, opustit ocelota, vydat se mimo jeho teritorium, nechat ho celý den, aby se samotinký nudil v prázdném bytě. To jsem ovšem nemohl strpět.
Sotva se panička odebrala do koupelny, připlížil jsem se za páníčkem, který v chodbě právě omýval jedno z mých dvou WC, hopsnul jsem na kliku dveří z bytu a začal zadníma drápama drásat dveře. Ale ouha. Dveře se neotevřely a páníček se ani pořádně nerozčílil, takže očekávaná honička po bytě se nekonala. Zkusil jsem se mu plést pod ruce a předstírat, že nutně potřebuji použít čištěný záchodek, ale páníček mě pouze odhodil stranou a navzdory svým obvyklým zvykům za mnou ani nehodil pantofli. Musel jsem přikročit k těžšímu kalibru.
Sotva se sehnutý páníček přiblížil ke dveřím, znovu jsem hopsnul na kliku, ale místo abych na ní zůstal viset, žuchl jsem z ní na páníčkova skloněná záda, odrazil se za pomoci svých drápů a obloukem skočil dolů. Páníček zařval, zhoupl se, vrazil do kbelíku plného té nejšpinavější vody, kbelík se převrátil, špína promáčela koberec a páníček znovu zařval. Tentokrát ale tak chraplavě, jako když paničce po návratu z restauračního zařízení předvádí zpěv trashmetalového zpěváka. Panička v hrůze vyletěla ze sprchy, pověsila se na krk páníčkovi, který právě dospěl k názoru, že někoho zabije, a zakřičela na mě, ať zmizím. Páníček se sice zmínil, že někoho rozčtvrtí, ale naštěstí mu na to nezbyly síly, protože se vyčerpal jednak temným chrapláním, jednak setřesením paničky ze svého krku.
Když jsem se vrátil do chodbičky, zjistil jsem, že dvounožci se baví rolováním promáčeného hadru, který kdysi nesl hrdý název koberec, stěhováním bot, pokládáním novin na zem a hlavně poposouváním lednice, která u nás stojí také v chodbičce. Bylo to děsně zajímavé, vystěhované hromady bot lákaly k lovu, novinové papíry příjemně šustily a na promáčené špinavé dřevěné podlaze se daly metat kozelce, při kterých můj kožíšek získával super maskování. Jakmile dvounožci odstavili lednici z dosavadního místa, objevila se pod ní řada zajímavých věcí. Povalovalo se tam nejen několik plyšových myšek, ale také různá zavírátka, části rozkousaných propisek, vatové tyčinky a podobné ocelotí nezbytnosti. Kromě toho se ukázalo, že je tam také spousta rozsypaných granulek, které, jak jsem záhy zjistil, neztratily nic ze své chuti. Při přenášení lednice do vedlejšího pokoje jsem několikrát páníčkům proletěl mezi nohama, a když ji s vypětím všech sil konečně dovlekli na místo, kam ji chtěli provizorně postavit, zjistili, že tam leží líbezný ocelot.
Páníček mi opět zapěl své temné sólo trashmetalového zpěváka, což mi rvalo ouška tak strašlivě, že jsem se radši odebral na okno. Tam se totiž dočasně přestěhoval košík s mýma kapsičkama, který běžně dlí na lednici, kam se dá vyskočit jen s obtížemi. Ulovil jsem si jehněčí kapsičku a právě ji odnášel v zubech pod postel, když tu kolem mě prolétla pantofel a zároveň se ozvalo mocné zařvání, které mi slibovalo jakási věčná loviště. Když se za mnou ozval dusot, jako když někdo běží s jednou nohou v pantofli a druhou na boso, nechal jsem kapsičku kapsičkou a ukryl se pod postel.
Když jsem vylezl, byli páníčkové pryč a chodba pokrytá stránkami z novin. Abych si je mohl přečíst, musel jsem je přenést do vedlejšího pokoje. Přitom jsem zjistil, že se pod ně dá vlézt, a když se pak s nima na hřbetě začne chodit po bytě, nejen že to pěkně šustí, ale protože jsou vlhké a špinavé, dělá to za ocelotem krásnou stopu. Když mě dělání stop omrzelo, začal jsem provádět inventuru v přestěhovaných věcech, které se válely po židlích, parapetu i po zemi. Brzy jsem zjistil, že dosud nemám prozkoumanou zajímavost, kterou koupila panička teprve nedávno. Průhledný a snadno rozkousatelný obal ukrýval několik drobných tyčinek, které panička hodlala zastrkovat do květináčů. Protože v naší domácnosti jsem samozvaným zahradníkem od doby, co jsem z obyčejné palmy vypěstoval holý dřevěný totem, ujal jsem se tyčinek sám. Ukázalo se, že se dají vhodně zastrkovat pod zbylé koberce, ale také mezi prkna schnoucí dřevěné podlahy, kde se navíc zajímavě rozpouštějí.
Měl jsem pořád co na práci, když se zvenku začalo ozývat povědomé funění a záhy se ve dveřích objevili dvounožci s dlouhou smotanou rolí. Když ji opřeli do kouta, ukázalo se, že se po ní dá vyšplhat nahoru, ale byla tam nuda, tak jsem zase seskočil. Dvounožci rezignovaně uklidili cáry vlhkého papíru, které se za jejich nepřítomnosti rozutekly po bytě, a začali stěhovat křesla v našem největším pokoji. Lítal jsem radostně sem a tam, protože mi bylo jasné, že se chystá báječná kočičí zábava. A taky jo.
Na vyklizeném prostoru uprostřed pokoje rozbalili dvounožci přinesený válec, a ukázalo se, že je to materiál na škrabadlo. Hnedka jsem si na něm začal brousit drápky, a taky jsem zjistil, že se po něm dá pohybovat tak, že ležím rozplácnutý jako přejetá žába a přitahuju se za předníma tlapkama, zaklesnutýma do podložky. Nepřející páníček mě ze škrabadlového materiálu sice vyhnal, po chvíli mě zase vyhnal, pak zase a zase, ale sotva jsem se po dvacáté vrátil, nechal mě už na pokoji.
Panička začala rozbalenou novou ocelotí podložku různě přeměřovat, až nakonec určila, kde se ustřihne. Protože neměla dost dlouhé pravítko, vypomohla si při vyměřování černou nití, kterou natáhla přes podložku. Řezání se pak ujal páníček. Když byl asi ve čtvrtině, zdálo se paničce, že to řeže nějak nakřivo. Páníček se ohradil, že řeže podle niti, a na důkaz svých slov se otočil k místu, kde nit mířila ke kraji podložky. Niť ale v tu chvíli mířila do ocelotí tlamy, přidržována a současně drásána čtyřma tlapkama neohrožené šelmy, která se v nelítostném boji povalovala sem a tam a snažila se nitku ucvaknout.
Páníček ani nezachraplal a panička konstatovala, že co se týče nového koberce, je celá situace umístěna v jistém prostoru, který bych tu s ohledem na slabší povahy nerad zmiňoval. Z nějakého důvodu jsem měl pocit, že bude lepší se na chvíli vzdálit, a to velmi rychle. Proto jsem nebyl přítomen, když dvounožci znovu přeměřili zbytky nového koberce a rozřízli je jinak, než jsem jim chtěl doporučit. Ta pravá zábava mi začala, když dvounožci koberec pokládali. Jednak předtím panička smetala už suchou prkennou podlahu a hrozně se divila, co je to v ní za zbytky zelených tyčinek, jednak jsem se za asistence smetáčku po podlaze báječně vyválel. Při samotném pokládání koberce byla děsná legrace, páníček s paničkou přitom pořád kroutili hlavama, neustále se o něčem dohadovali, stokrát se během toho rozešli a dvěstěkrát si slíbili, že vyhodí ocelota z domu. Já jsem zatím sbíral drobné odřezky koberce a roznášel je po bytě tak, aby každá část mého teritoria dostala kousek. Když byl koberec položen, nastal mi zase slalom mezi pokrčenýma nohama funících dvounožců a z posledních sil nadzdvihnuté lednice. Pod provizorním místem lednice, jak se ukázalo, dlely tou dobou různé zajímavé věcičky, například sada plyšových myší, různá zavírátka a kousky rozlámaných propisek...
Díky mně máme tudíž v chodbičce nový koberec, předvánoční úklid už je z větší části hotov a dvounožci si protáhli těla víc, než kdyby šli v neděli na pořádnou túru. Není proto divu, že když jsem zmoženému páníčkovi, který večer seděl v křesle a tupě zíral na televizi, s hlasitým vrněním přešlapoval po břiše, nazýval mě mazlíčkem a hodným kocourem.

FOTO: A na co používáte chlebník vy?

Sdílejte!  |  O sdílení

14 komentářů

Reklama
Reklama