Včera přinesl páníček domů velkou tašku. Nevím, co v ní bylo, ale moc to vonělo. Asi maso, ale vonělo jinak. Páníček ho vytáhl a jako vždycky, když něco dobrého chystá, začal brousit nůž. To už jsem nemohl vydržet, i Lejdy se Zuzkou se začaly motat pánovi kolem nohou a čekaly na příděl. Ale nedostali jsme nic. Pán kuchal, řezal, krájel, porcoval a na nás zapomněl. A to jsme v poslední době, kdy je u nás blázinec, protože mají přijít na návštěvu nějaké Vánoce, byli dost hodní.
Například když s paničkou malovali pultík mezi pokojem a kuchyní novou barvou, moc jsem jim nepřekážel. Samozřejmě jsem tu barvu musel očichat. Pak osahat a o nový pultík se i otřít, voněl totiž nějak nově. Proč potom panička za mnou lítala s hadrem a všechny mé stopy utírala, to nevím. Vždyť to bylo pěkné. Nakonec mě zavřeli do koupelny i se Zuzkou. Lejdynu do ložnice. A pokračovali v malování. Mně se podařilo utéct a myslím, že ještě dneska mám na bříšku červenou barvu.
Taky když panička celý den jen stála v kuchyni, něco pořád vážila a pak to míchala, válela a dávala na placatý pekáč, moc jsem nepřekážel. Maso to nebylo, vonělo to sladce a to já nemusím. A když se z trouby začal šířit černý dým a divný zápach, ležel jsem v pelíšku jako putička a jen se koukal. Nepochopil jsem, proč to panička pekla, když to pak vyhodila do koše.
Ale včera, když panička uklidila všechno ze stolu, naskládala na něj nějaké nové věci, plno papíru, stužek a nějaké ozdoby, začala ten papír stříhat a pak do něj ty věci balit, to už mi začlo vadit. Vždyť jsem si ty věci ani neprohlédl, ona přitom moc dobře ví, jak moc jsem zvědavý, a přesto mi je neukázala a dál je balila. Když jsem se chtěl podívat, tak mě ze stolu prostě vyhodila a slibovala mi, že mě zase zavře.
Je to tady hrozné. Nikdo na mě nemá čas. Dokonce dali do vázy nějaké větve, které píchají. Opravdu, mají takové dlouhé zelené bodliny, a když jsem chtěl ochutnat, popíchaly mě.
A tak jsme s ostatníma kočkama čekaly a čekaly, kdy nám páníček kousek toho voňavého masa dá do misky, ale on ne. Panička mi sice vysvětlovala, že je to ryba, nějaký kapr, a ten že má kosti a to my nemůžeme dostat, že nám proto kousek uvaří a kostičky obere, ale to už nebylo nic moc. Kousek jsem snědl, ale už to tolik nevonělo a ani mi to moc nelezlo.
Nevím, nevím, když k nám příjdou mladí s Natálkou nebo babi s dědou, to naši tak neblázní. Co budou zač ty Vánoce to jsem moc zvědavý, když už dva týdny s našima nic není. Prý přijdou zítra, už aby zase odešly a doma se všechno dostalo do normálních kolejí - páníček na gauči si čte noviny, já s ním, panička chystá něco dobrého na večeři, prostě taková domácí pohoda.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?