Ahoj kočkoslečny a udatní kočkoreci.
Tak co? Napínal jsem Vaši zvědavost dostatečně dlouho? Už se nemůžete dočkat, až vám nadrápínkuju, jakýže vetřelec byl nastěhován do mého bytečku? Budu k vám milosrdný a už vás nebudu déle napínat jako háčkovanou dečku a všechno vám to vykecínkuji.
Byla to hrůůůůza. Něco malého, chlupatého, čtyřnohého a nesmíííírně drzého dotáhla panička domů v ten strašný den. A hned na mě úlisně: "Cecilku, zlato moje černé kočičí, pojď se seznámit. To je Bambínka, štěňátko maličké naše nové."
NAŠEEEE, NOVÉÉÉ... tak to teda NEEEEE!!!!
A co si to vůbec dovoluje?????
Žere mi žrádýlko z mojí žrádýlkové mističky!!!!!
Pije mi mlíčko z mojí mlíčkové mističky!!!!!
Vylila mi vodičku z mojí vodičkové mističky!!!!!
Krade mi mooooje kočičinkové hračkyyyyy!!!!!!
Čuchá mi k méééému záchodku!!!!!
TY TO NEVIDÍŠ?????
TY S TÍM NIC NEUDĚLÁŠ????
TY JI NECHÁŠ???????
Urazil jsem se a to už na skorofurt a hooodně moc...
Uražený sice jsem, ale nespustím z té potvory mrňavé svůj okál.
Když mi všechno sežrala a vypila, očmuchala celý náš byteček, rozkramovala mi hračky, na světlo boží vytahala z pod linky všechny věci nemůžutonajít. Práskačka. A pak si drze přivlastnila nejen moje křeslo, ale co hůř, i moji paničku. Moji milovanou paničku. Zrádkyni jednu.
Jsem nešťastný, zrazený a hladový kocourek, nebohý, černý, maličký, miloučký a NÁŠ.
Marně jsem doufal, že paničku obměkčí moje nesmírné zoufalství a hluboké hoře.
Neobměkčilo.
Nemohl jsem to tak nechat. Začal jsem kout strašné kočičí pykle, jak se vetřelce zbavit. To mě tak vysílilo, že jsem z toho usnul. Když jsem se vzbudil, vetřelec zde stále byl.
Zvědavost byla však silnější než uražená ješitnost.
Seděl jsem na konci válendy asi dva metry od vetřelce, který se rozvaloval vedle paničky na křesle. Seděl jsem zády, aby si nemyslela, že s ní už mluvím.
Nenápadně jsem se přibližoval. Nakonec jsem seděl na opěradle křesla, ale zády, aby si snad opravdu nemyslela... a pro jistotu jsem anektoval zbytek paniččina klína, aby mi nebyla odňata všechna má dosavadní privilegia,
Když si vetřelec Bambína schrupla na mém křesle a vedle mé paničky, usoudila, že je čas na nový průzkum a další žrádýlko.
Kupodivu vyfasovala svou mističku. Stejně se jí ta moje líbila víc. Panička si u mě šplhla. Moji žrádýlkovou misečku dala nahoru na linku, moji mlíčkovou taky. Tam ta obludka nenažránková nevylezla. Tak jsem povýšil na kocourka stolovníka donuceného okolnostmi.
A příště vám vykeckám, jak jsem přišel o své udatné příjmení.
Foto: Já jsem větší.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?