30. prosince 2008  |  Sindy (4)  |  1 025 480 734x / 1x

Čekání na paničku bylo moc unavující

Dneska, když jsem se vzbudila, byla moje dvounohá panička doma. Když jsem se koukala do zrcadla, tak moje panička byla fuč. Tak jsem na ni čekala a čekala a čekala. Ale nedočkala. Panička musela někam ject, jsem si myslela, nebo mě tu zapomněla. Zapomněla, to by znamenalo, že někam jely beze mě, ne, já chci jet s nimi. Sednu si do krabice, možná panička příjde, ale taky je možné, že ne. Tak jsem si sedla do krabice a najednou jsem usnula. Tu se proberu a moje panička se na mě dívá, to jsem ráda. Moje panička vezme hřebínek na moji srst a já začnu brečet. Škoda, že tam nezůstala déle, pomyslela jsem si. No špatný začátek a konec hrůzostrašný, pomoc, pomoc.

Sdílejte!  |  O sdílení

Minda  3. ledna 2009 9:17

Tak vidíš Sindy, kdo si počká i toho česání se dočká :-)