To mě teda moc nepotěšili...

Žila-byla s námi v domečku starší psí dáma, vlčanda Dejzinka. Protože nás znala od malinka, už dávno jsme věděli, že patříme k sobě a že máme každý svůj prostor. Občas jsme se kočkovali, honili (možná i pejskovali). Všechno, co po nás zůstalo nedojedené, dostala Dejza a odevzdaně to "dojížděla". Ale zestárla, přestalo ji poslouchat tělo a nakonec ji páníčci raději doprovodili tam, kde prý už zvířátka nic nebolí a čeká je tam jen všechno dobré. Dejzinka nám sice trošku chyběla - ale za několik dnů se otevřely dveře a dovnitř se nám přibatolilo - ó hrůzo!! - chlupaté pometlo. Hned jsem vytasil první silnou zbraň: i když jsem větší a těžší, naježil jsem poctivě všechny chlupy a proměnil se v skoro 2x většího... NIC.. Pinďa vesele ňafal a poskakoval. Přidal jsem tedy hlasité syčení. Papiňák hadr! ... NIC... ten vetřelec se pokusil o hlasité štěky a začal si vyskakovat. Jéžiš, co teď?? Tak jsem ještě varovně mručel a duněl, ale bylo mi to kočku platný... Uraženě jsem vyklidil pole a odkráčel (ehm, odfrčel) jsem raději pryč. Achich, tohle mi teda dělat neměli. Vždyť vědí, že mám rád všechno stálé, žádné novoty, žádné návštěvy, žádné odjezdy... Těžko si mě teď udobřují hlazením a podstrojováním, jsem pořádně zhrzený! Zatím se tomu vetřelcovi vyhýbám jak můžu, cestuji ve vyšších sférách (není lehké absolvovat přeběhy po parapetech či křeslech, ale když dole číhá ten zákeřák!) a nehodlám to hrotit. Až nadejde DEN KONFRONTACE, to bude asi pořádné tóčo (probůh, ale kdo vyhraje???). Ptáte se, co na to Riči? Nechápu - on se prostě nenechal vyvést z míry, drápky nebrousí, nesyčí, jen zvědavě kouká, co to je... No jo, nerozumné mládí, asi... Kdo můžete poradit, jak se mám s tímhle hafištěkem smířit, určitě mi písněte! Za užitečné rady předem díkes!

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

6 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Věra Ľuptáková Datum

31. ledna 2009 17:12

Když se u nás zčita jasna objevilo retrívří štěndo, rozumné kočičí holky ho příliš nevyhledávaly, ale Jaffa ho chtěl stále trestat. Tak i u vás bacha na štěndovo oči!!! Mňouku, štěndo to myslí dobře, chce tě do smečky, tak nedělej hrdinu, pár měsíců to prostě potrvá, ale určitě to dobře dopadne.

janina.z

27. ledna 2009 21:45

Mňouku, neboj, i Pinďa, až se pořádně očicháte - oňufáte, bude rád s tebou lumpačit a budete největší kámoši. Je to malý mrňous a ty jsi dospělé kocouřisko, tak na něj nesyč, ale podej mu kamarádskou tlapku. On také potřebuje kámoše. Držíme ti s dvounohou tlapky. Týna

sarah

27. ledna 2009 18:04

Mńouku, holt budeš muset prcka adoptovat, nic jiného nezbyde. Uvidíš, půjde to, sice pomalu, ale za čas sám nebudeš věřit tomu, žes kámoše doma nechtěl :))).

Minda

27. ledna 2009 16:30

Já ti radím se tvářit před páníkama hodně ublíženě, budou mít špatné svědomí a určitě ti z toho kápne něco na zub :-). Jo a ten pesan vypadá, že si ho správněj kocour dokáže vycvičit :-)

Kačaba

27. ledna 2009 14:19

Rada zní: Mňouku, vydržať!!! On Pinďa časem taky zmoudří, ty si zvykneš a určitě budete kamarádi. Tak se nedej. :o)

tasma

27. ledna 2009 9:27

Mňouku, jsi dospělý kocouř, tak musíš holt být rozumnější a trpělivější, protože Pinďa je psí miminko, i když vypadá zatím jako malý medvídek =o). Budeme vám držet tlapky, ať jsou z vás kamarádi co nejdříve =o).

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

To mě teda moc nepotěšili...

Modrý kocouř.cz (c) 2024