Jen jsem se oklepal ze strašného zážitku - horká buchta na podlaze, zděšený zmatený kocouř pod postelí. Jen mi trošku zarostlo oholené bříško, už se na mě řítila další pohroma. Myslím, že dám paničce vyjímečně za pravdu, když tvrdí, že katastrofy chodí ve trojicích a v případě, že následuje další, není to čtvrtá, ale první z další trojice.
Co se to zas na mě nebohého chystá? Co to má zase znamenat. Nenechají hodného, přítulného statečného mě na chvilku v klidu. Trapitel starší si začal domů vodit novou holku. Hned jsem se chtěl kamarádit, ale ouha. Slečna neměla ráda kočky v jakékoli podobě, barvě a skupenství. To byste měli slyšet, jak ječela, když jsem ji chtěl pomazlit jako mazlím Trapitele, než se uráčí vylézt ráno z postele. Shodila mě na zem a ještě přidala pár nelichotivých slov na adresu nějakého hnusného zvířete, co jí nenechá vyspat a dovoluje si vlézt k ní do postele. Když mi došlo, že nemyslí Trapitele, ale mě... Jsem uražen a kuji pomstu pod linkou. Nevylezu, ani když mě trapitel láká na kapsičku. Jasně jsem mu dal najevo, že buď ona, nebo každodenní přísun vybraných lahůdek. A můžeme začít tou šunkou, co chystá té fifleně, coby snídani, do postele. A ať se opováží nevyhovět mým nesmlouvavým požadavkům. Však ví, co dokážu. Klidně jí načurám do bot. A jsem zvědavý, jestli slečnu ještě někdy uvidí.
Šunky jsem opravdu kousek dostal. Vyčkám tedy, jestli mé vyhrožování zabralo a mé podmínky budou plněny.
Zjistil jsem pozoruhodnou věc. Zamilovaný Trapitel se chová stejně pitomě, jako zamilovaný kocouř. Ne, že bych si to ještě pamatoval, ale říkala to panička a ta má obvykle pravdu. Prý všichni chlapi jsou stejní a někteří ještě horší. Pche. To se mě netýká. Zaprvé jsem ten nejhodnější, nejvěrnější, nejstatečnější, nejchytřejší a náš a za druhé, sama mě zbavila prokletí být chlapem.
Slečna chodila čím dál častěji. Protože jsem vzdělaný a slušný kocour, rozhodl jsem se poslechnout paničku. Jako moudřejší jsem ustoupil. Teda aby si to ta dáma nevysvětlovala jako mou slabost, okázale jsem ji ignoroval, na klín a do postele jsem k ní nechodil.
Musím uznat, že i ona se nakonec smířila s tím, že když v křesle sedí kocour, sedne si na zem. Když na stole spí kocour, vezme si jídlo do obýváku. Když kocour zrovna bojuje s vlčicí ve snaze ji opět zakousnout, klidí se jim z cesty.
Jednoho dne slečna neodešla a zůstala. Katastrofa číslo dvě právě nastala. Připravila mě definitivně o kočičí tělocvičnu s balkonem. Sem tam se mi sice podařilo vběhnout pod postel a následně na balkon, ale stejně jako o paničku se o ni pokoušely mdloby, když mě objevila špacírovat po zábradlí. Ne že by jí bylo líto, kdybych spadl, ale představa rozpláclého kocouře na chodníku jí asi příjemná nebyla. Ale třetí katastrofa se nekonala.
Zase začali domů nosit krabice. To tady už jednou bylo. Opět jsem byl vyhazován z obydlených krabic a do nich Trapitel dával svoje věci. Panička zachovávala klid a nic nebalila. Že by vyslechla mou kočičí modlitbičku, že já už se nikam stěhovat nechci, že mě se tady líbí? Řekla mi, že Trapitel opouští nějaké rodné hnízdo. Ať jsem hledal, jak jsem hledal, kromě kosího hnízda na větvi u balkonu, jsem žádné nenašel. Ti s tím nadělají. Kvůli trošce spletených větviček takové pozdvižení.
Když zmizely krabice, odešel i Trapitel s tou svojí holkou. Panička byla smutná a já ji utěšoval, že má mě a vlčici a mě a mě a mě. Mladí, jak jsme jim začali říkat, přišli sem tam na oběd a já zjistil, že ten zrádce Trapitel určitě všechnu šunku, co mi zapomněl přinést, dává té svojí holce. Byla totiž čím dál tlustší a tlustší. Pak přišla už zmiňovaná katastrofa, třetí v řadě... ale o tom až příště.
Foto: Teď tady spím já.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?