Večeře

Ahoj vsichni,

dnes si zakladam denicek i ja. Piskotkuv denicek. Rikaji mi Piskotku, pusinko moje, ty lumpe jeden, taky dvounozec mi rika biscotino. Obcas na me vola “okurko”. To sice nevim proc, ale jednoho dne na to urcite prijdu.
Mam brachu, starsiho, vetsiho, chlupatejsiho, umnaucenejsiho, ustrasenejsiho, silnejsiho (to si mysli jenom on), ale lovim ho zdatne. Denne ho nekolikrat zakusuju. A ma straaaaaaaaaasne fajn ocas. Takovy hunaty... ten ja rad :-) To vzdycky pisti jako opice, kdyz mu ho lovim. Nechce mi ho pujcovat. Tak si ho pujcuju sam, bez jeho svoleni. To je vzdycky pisteni... "Prestan pistet a bojuj!!!" radim mu. Bojujeme denne. A porad je to nerozhodne. Obcas ho necham vyhrat...
Dnes jsem zjistil, ze se daji lovit i tlapky dvounozcu. To vam je sranda... nenapadne, pomalounku se priplizim... stylem "ja nic nechci, jsem neviditelny" ... a pak vypalim. UUUUUUUUUTOOOOK. Na palec. Palec se snazi vyprostit ze vsech sil z me tlamky... ja drzim, co to da. Dvounozkyne pisti, ja povolim a zahajuji ustup. Rychly ustup. Pod gauc. Tam na me nemuze. Ani dvounozkyne, ani nikdo jiny.
Pak tu jsou obcas jeste dva kocouri. Ti me vzdycky vylekaji. Hlavne toho puntikovaneho potkavam casto. Obcas se ho snazim vyfackovat, ale nejde to. Reaguje stejne jako ja. Nachlup stejne. Ale ja vam prisaham, jako ze se Piskotek jmenuju, ze jednou se mi do toho zrcadla podari dostat a to pak uvidi ten frajer teckovany zac je toho loket...
Taky mam rad mysky. Rad si hraju. Zboznuju aportovani a fotbalek. Vzdycky mysku donesu a dvounozkyne mi ji hodi a takhle dokolecka dokola, porad ji nosim s sebou. Tu mysku. Minule dvounozkyne rikala, ze ji musi vyprat. Odmitnul jsem. Nic se prat nemusi. Staci ji prece oplachnout. Koukala, byla prekvapena mym skvelym napadem. Koukala na prave uvarene kafe s plavajici myskou vevnitr. Rekla, ze me nesnasi. KECA :-) Blafuje, vim, ze me miluje. Dokonce natolik, ze se mnou obcas hraje na honenou, to kdyz ji seberu neco z talire... juuuuuuuuuuuuuuuuuuu, to je potom rychla.
Guru pri techto akcich spolupracuje. Ja jsem rychlejsi, mensi, mrstnejsi a vychytralejsi... Guru je zase vetsi, delsi, takze dosahne vys... a hlavne, hlavne umi otevrit vsechny skrine a skrinky a dvere... jen na lednici jeste nevime, jak na ni (ale my na to prijdeme) ... takze nam to skvele klape. Vyborne se doplnujeme. Dvounoha uz nas ma prohlidnute... vi, ze kdyz si neco PUJCIME, tak si to schovame pod gauc.
Vcera plan nevysel. Utikali jsme, co nozicky stacily. Nadherna spoluprace. Ve dvou se to lepe tahne. V nasem pripade doslova.
Byl vecer, citil jsem tu vuni ve vzduchu... Guru skemral, prosil, mnaucel, nedalo se to vydrzet... dvounozkyne mu ukazala na misku s granulema. On delal, jako ze ji nevidi, a neprestaval skemrat. Dvounozec neco tlapkoval na mem mnauputeru. Dvounozkyne sdelila “jdu do koupelny” a zavrela za sebou dvere. Cvak, dvere klaply. TEEEEEEEEEED!!!!!!!! Zarval jsem, Guru vyskocil z gauce. Vykulil na mne oci. Rychle! Shodil jsem prave dopecene kure z pece a kricel UTIIIIIIIKEEEEEEEEEEEEJ!!!!!!!!!!! UTIKEJ S NIM POD GAUC, TAM SE NA NAS NEDOSTANE!!!
Guru popadl kure, ja se rozebehl za nim. Honem do obyvaku. Pod gauc. A sakra. Nevleze se. Delej, delej zatlac, zaber, no tak chlape... silneji, makej makej!! CVAKLY DVERE. Dvounozkyne vysla z koupelny. Uvidela prazdny pekac a mastnou stopu vedouci ke schodisti do obyvaku. Dvounozkyne zacala strasne jecet. Na dvounozce. Jakto, ze nehlidal, ze rekla, ze jde do koupelny. JO, MEL HLIDAT! Ted by nebyl pruser, myslel jsem si. Slysel jsem, jak duni zem pod tlapama dvounozkyne, jak se blizi... "Sakra Guru, honem zaber, zaber, zatlac to tam, honem, to nestihnem..."
Funici dvounozkyne vypadala jak rozzurenny drak. Vse bylo spinave, mastne od kurete, gauc dobre umasteny... Guru vseho nechal stylem "ja nic, ja muzikant", to vsechno on, za to muze on a chtel se jit usmirovat mazlenim. Dvounozkyne se zamerila na me. Stala, nehybala se. Mezi zuby procedila: “DEJ SEM TO KURE.” Najezil jsem se. “JEN PRES MOU MRTVOLU,” odpovedel jsem. Dvounozkyne se na me vrhla, prosmykoval jsem ji mezi nohama a fofry po schodisti dolu. S kuretem v tlame. Vzal jsem to pres gauc, prec koberec, vse nalezite upatlal... a hele dvere od terasy otevrene... unikova cesta... jsem zachranen. Vybehl jsem ven. Ejhle dvounozec. Sdelil mi, ze si me upece s hranolkama. At navalim to kure. “Tak to teda ne, me si nikdo pect nebude a kure nedam. Uz jsem rekl." Vyskocil jsem na stul. Dofunela dvounozkyne. Zastavila se ve dverich. “PUST TO KURE,” zopakovala. “JESTE KROK A HODIM HO DOLU,” odporoval jsem. Oprel jsem kure o zabradli. Pridrzoval packama a tlamkou. Chystal jsem se do nej zakousnout a utect s mym pokladem nekam do bezpeci... sousede od vedle me povzbuzovali. Tleskali. Vzal jsem kure do tlamky, byl jsem opreny o zabradli... ale to neee, to neee... kure mi sklouzlo... neeeeeeeeee... MOJE PECENE KURATKO... NEEEEE... a bylo po kureti. Sousede tleskali a pes od sousedu z prizemi byl prestastny... prave mu u tlamy pristalo pecene kuratko. Vrtel radostne ocasem a krupal... to ja uz nabiral smer “podgauc”. Rekl jsem si, ze tam pro jistotu zustanu, dokud dvounozci nevysopti...
Na veceri si me nakonec neupekli, ale dali si brambory a... vejce :-) Taky dobry, ne??

No kdyby se podelili dobrovolne, tak bychom se najedli vsichni ctyri a nemusel to sezrat vsechno ten pes zezdola :-(
Mela by chodit lovit jen ploche rizky a filety, ty se pod gauc bez problemu vejdou... a ne cela kurata.

Vratila se z lovu, tak jdu omrknout, co ulovila dneska. Piskotek.

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama