Zdravím vás všechny kočičí holky, kluci, dámy a pánové. Jsem kocour z rodu kočka evropská (tak mi to napsal pan doktor do očkovacího průkazu), ale moje mamka říká, že jsem určitě spřízněný s nějakým šlechtickým rodem. No, já si to moc neberu, hlavně, že se ke mně všichni chovají s úctou. To už jsem naučil všechny, i pana doktora, když mi chtěl šahat na bříško. Jinak jsem velice mazlivý a přítulný.
Do rodiny jsem přibyl coby 5týdenní miminko, protože naše maminka se nám ztratila, tak jsem honem hledal jinou. Vybral jsem si skutečně dobře, protože ta nová mamka se mě snažila i kojit - samozřejmě z lahvičky, ale nesehnala tak malý dudlík. Tak jsem si musel poradit sám. Tím jsem si vysloužil i pojmenování upírek, protože nejlepší místo na cucání jsem našel na mamčině krku. Dodnes tak usínám přicuclý mamce ke krku. A musím uznat, že je dobře vychovaná, protože dokud neodpadnu, tak se ani nehne.
Takže mamku jsem si vybral dobře, její dvounožec mě respektuje, nic mi nezakazuje a pořád mi podstrkuje nějaké dobroty. Občas, když u toho není mamka, nebo se zrovna nedívá, tak jíme i z jednoho talíře.
Dalším členem rodiny je psice Besinka. Je to už stará dáma, tak ji zlobím jenom trošku a jenom, když už nemohu v klidu vydržet a s hračkami si nevystačím. Dokonce se mnou občas zkouší i zápasit, ale většinou je ulovena ze zálohy. Když jsem byl ještě malé kotě, tak jsem jí skákal po krku, ale dnes už jsem velký a tak se mamka vždycky směje, že prý vypadám, jako když lev skáče na gazelu. Tedy ne, že by Basinka byla nějaká gazela, je pěkně kulatá a jen o trochu větší než já. Ale užiju si legraci.
To je pro představení asi tak všechno.
Moc vás zdraví váš Jonatán.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?