O skrýších

Okamžité mizení a následné zjevování se na zcela nedostupných místech patří mezi základní kočičí schopnosti. To si měli moji dvounožci uvědomit ještě předtím, než se rozhodli vzít s sebou ocelota na několik návštěv. Tou dobou jsme totiž pobývali v domácnosti pejska Filípka a existovaly jisté neodůvodněné obavy, že tento by za nepřítomnosti páníčků a přítomnosti ocelota mohl utrpět některé úrazy. Bylo tedy rozhodnuto, že návštěv páníčkova příbuzenstva se budu společně se svými dvounožci účastnit coby čestný host i já.
Když se tudíž dvířka mé přepravky otevřela v cizím pokoji, vypochodoval jsem ven s očekáváním, co dostanu dobrého. Dvounožkyně, která obývala toto malé teritorium, mě hnedka začala obdivovat a snášet mi nejrůznější pokrmy. Šunka i kousky vepřového masa mi chutnaly a páníček můj apetit komentoval dobromyslnými slovy „necpi se tak“ a „budeš tlustej“. Za stejných nabádavých slov, pronášených ovšem paničkou, konzumoval obsah studených mís i sám páníček. Ten si mezi sousty stěžoval, jak mizejícího kocoura má, a popisoval některé z mých skrýší. „Tady se naštěstí nemá kde ztratit,“ komentovala dvounožkyně jeho vyprávění. „A kde vlastně je?“ špitla panička a pátravě se rozhlédla. Rozhlédl se i páníček. Rozhlédla se i dvounožkyně, která nás hostila. A pak začala největší pátrací akce všech dob.
Nejdřív mě hledali pod postelí, za skříněmi a v peřiňáku. Pak v botníku, v kuchyňské lince a v šatní skříni. Pak v krabicích s botama, v rukávech bund a na balkóně. Já jsem zatím ležel na klidném místě, odpočíval a poslouchal čím dál úzkostlivější čičíkání a bertrandování. Dvounožci projevili obdivuhodnou vynalézavost a ukázali, že ocelotí skrýše mají obstojně zmáknuté. Prohledali totiž i například vnitřek lednice, obsahy hrnců a elektrickou troubu. Panička v návalu zoufalství vyšla i na chodbu a mňoukala tam tak hlasitě, že by přilákala nejednoho roztouženého kocoura. Dojat starostlivostí dvounožců, rozhodl jsem se trochu si zdřímnout. Po třičtvrtěhodince marného hledání kocoura v malé garsonce byli beztak dvounožci poněkud unavení, panička dokonce začala pochybovat o tom, jestli s sebou vůbec nějakého kocoura přinesli.
Chrupkal jsem jak nemluvně, když se mi zdálo, že poblíž mě někdo značkuje. Páníček, zírající při tomto výkonu před sebe, s hloubavým překvapením zjistil, že za záchodem se nalézají dvířka, za nimiž se ukrývají stoupačky. Napadlo ho je otevřít...
Na zemi mezi trubkami a vodovodními kohouty tam leželo černé klubíčko. Když ho páníček postrčil smetákem, aby zjistil, co to je, zmizelo mu z dohledu a než se vzpamatoval, protáhl se pod vanou černý pirát, nahrbil se, zívl, natáhl dopředu a dozadu a začal si s kočičí samozřejmostí otírat pavučiny a chuchvalce prachu o páníčkovy nohy.
Nejdřív mě prohlíželi, jestli mi nic nechybí, a když zjistili, že mi spíš přebývá spousta smetí na kožíšku, začali mě mučit vlhkým hadrem. Voda, ve které hadr máchali, byla záhy černá jak noc. Páníček mi sliboval strašné věci, panička fňukala a já se odebral do své přepravky, protože otázku skrýší v této domácnosti jsem považoval za vyřešenou.

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama
Reklama