Nejdřív si něco vyjasníme. Já to nebyl a vůbec za nic nemůžu. Nic špatnýho jsem neudělal.
Nemůžu absolutně za to, že jsem se venku zamotal do vodítka a začal se dusit. Taky nebyla moje vina, že jsem se málem uškrtil na otevřený ventilaci. Na toho mrňavýho psa, kterej mi běhá po zahradě, jsem teda prskal, to přiznávám, ale von si začal a tak se nikdo nemůže divit, že jsem ho seknul přes čumák, div nepřišel o oko, to byla podle mě jasná sebeobrana.
Přiznávám, že jsem se vrhnul na Dorotku a kousnul jí, až se strachy pokakala, ale za to nemůžu, já byl rozrušenej.
Prostě jsem přesvědčenej vo svý nevině.
Panička ale prohlásila, že už toho má dost a prej uvidim, jaký dostanu kapky. Zůstal jsem klidnej, vona vobčas vyhrožuje, ale já to s ní umim, zavrnim, nechám se podrbat na břiše a mám jí na háku. Jenže tentokrát fakt přinesla malou skleničku a prej si mám dát Bacha. Teda přesně řečeno, prej odteďka budu brát Bacha – dvě kapky každej den.
Nejdřív se rozhodla mně ten sajrajt kápnout rovnou do tlamičky. Svedli jsme mentální souboj. Podívala se na mě, já se podíval na ní, zase se na mě podívala, já se podíval na ní a bylo jí jasný, že mě nic nikam kapat nebude.
Postupně se pokusila mě vobalamutit pribiňákem, vitamínovou pastou a šunkou, jako že já asi nepoznám, že to má na tom prstu kápnutý. Nejsem blbej, cejtim, ne? Tydle trapný pokusy vzdala za situace, kdy se v kuchyni válel otevřenej pribiňák, všechno bylo vomatlaný pastou a uklouzla na rozšlápnutý šunce, která se válela na podlaze.
Nezbylo jí, než se uchýlit k násilí. Popadla mě za kůži na krku, protože podobně jako některý jiný lidi věří, že to nás - kočky znehybní, prej vod toho, jak nás tak jako koťata nosila máma. Teda lidi, já fakt netušim, kam na ty pitomosti chodíte. Když mě panička chytla za krk, tak jsem teda rozhodně neztuh´, navopak mě to pekelně dožralo. Záludně mi dvě kapky toho smradlavýho Bacha kápla na tlapku. No nepochopim, co tim jako sledovala. Hned, jakmile se nedívala, tak jsem si ten hnus slízal. Takhle já jsem na ní vyzrál!
Vod tý doby spolu vobdobně laškujeme každej den, vona kape a já jí to vždycky slíznu, ale zatím si toho asi nevšimla. Až zkusí zas nějakou jinou legrační taktiku, jak doběhnout kocoura, tak vám napíšu.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?