Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum31. května 2009  |  KočičákBertrand  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 710x / 1x

Jak jsem protestoval a pak udělal velkorysé rozhodnutí

Jak jsem protestoval a pak udělal  velkorysé rozhodnutí

Když jsem zjistil, že mi dvounožci nasadili do ocelotária konkurenčního kocoura, odhodlal jsem se vyhlásit válku. Přikrčil jsem se k zemi, protáhl tělo, sklopil uši, vystrčil čenich dopředu a neslyšně se vydal za vetřelcem. „Psschá!“ zařval jsem mu do ucha, jakmile jsem byl za ním. Otočil se a překvapeně na mě zíral. „Pssschá!“ zopakoval jsem, a jen co mi odskočil od čenichu, hnal jsem se za tím.
„Necháš ho!“ ječela za mnou panička a běžela vetřelce zachránit. Vzala ho do náruče, položila ho k sobě na polštář a prej že se jde spát. Šedivec se schoulil do klubka a v tu ránu usnul. Když jsem viděl to strašlivé příkoří, začal jsem stávkovat. Za strašlivého vrčení jsem zalezl pod postel, naježil se tam do ostnaté koule a čekal, až se mě někdo začne doprošovat. Tak já vám tady zadarmo vrnim, holomci, pomyslel jsem si, a vy si sem přitáhnete cizího kocoura. „Bertrandíčku, vylez!“ prosila panička a šmátrala rukou pod postelí. Sotva přišmátrala k mýmu kožíšku, tasil jsem drápy a udělal jí z ruky krvavou sekanou.
Celou noc jsem nevylezl. Nešel jsem ani k mističce, ani na záchůdek, ani za okno, a ani jsem nikomu nelovil nohy pod peřinou.
Když jsem druhý den konečně vyšel ven, byl v ocelotáriu podezřelý klid. Dvounožci nikde, vetřelec nikde, vetřelčí přepravka nikde. Pročuchal jsem ocelotárium, otřením bradičky podepsal všechny rohy nábytku a spolykal obsah obou mističek, abych se posilnil před bojem.
Dvounožci přišli až za hodnou chvíli a k mému zklamání s sebou přinesli i přepravku s šedivkou. Začenichal jsem a zjistil, že byli s vetřelcem u trapiče zvířátek. To je dvounožec, se kterým mám své nepěkné zkušenosti. Pamatuju se sice, že při první návštěvě mě nazval zdravým kočičím klukem (což mimochodem uvedlo mé dvounožce do rozpaků a přestali mě konečně oslovovat jako kočičku Miu) a doporučil, ať mi občas dávají syrové kuřecí masíčko, při dalších návštěvách mi ale nahlížel do mých soukromých oušek a taky mi píchnul injekci. Za to si ovšem vysloužil takový hryzanec do předloktí, že si do mé karty pro jistotu poznamenal „Zuřivý kocourek“ a veškeré další injekce dostávám už zásadně v poloze, kdy mě panička drží v náruči a přední tlapky a hlavičku mám přehozené přes její rameno. To jsem ale odbočil.
Vetřelec vypuštěný z přepravky začal okamžitě lítat po bytě a napadat černou elegantní šelmu. To jsem pochopitelně nemohl strpět, a jakmile na mě ta bestie skočila, hbitě jsem ji setřásl a výhrůžně zavrčel. Šedivka se ale odradit nenechal a prásknul mě tím svým legračně malým tlapátkem mezi oči. Za to dostal takový pleskanec po temeni, až se svalil. Hnedka se ale zase překulil na všechny čtyři a vyrazil za mnou. Nehodlal jsem se prát s miminem, takže jsem dvěma plavnými skoky vyhupsl na komodu a z výšky sledoval, co si batole počne. Batole se vyškrábalo na postel, ale na komodu z ní nedoskočilo. Marně se snažilo dostat za mnou a vztekle u toho pískalo. Nasadil jsem andělský výraz a s neskonalým potěšením hleděl dolů na jeho marné snažení.
Vetřelec se za chvilku unavil a usnul. Neslyšně jsem shopkal dolů a vydal se hledat něco, co by dvounožcům připomnělo moji nenahraditelnou existenci. Potřeb pro takové účely mám po ocelotáriu schovánu spoustu. Nedávno si například panička všimla, že pod matraci její postele zastrkuji náplň od propisky. Při své hlouposti se ale domnívala, že náplň mi tam zapadla omylem a já se jí pokouším vyndat. Proto matraci odsunula a chtěla mi pomoct. Ze začátku u toho byla docela milá, ale když už vyndavala devátou náplň, hlasitě si stěžovala na jakéhosi domácího bordeláře. Náplně, které při výlovu odkládala za sebe, hodlala posléze vyhodit, jenže když s prací skončila, zjistila, že na koberci za ní se žádné nenacházejí. Průběžně jsem je totiž odnášel do skrýše za televizí.
A právě tam jsem se nyní odebral. Do tlamy jsem čapnul hned dvě, skočil s nimi na psací stůl tak rychle, až se hrnek s tužkami poroučel k zemi, přehopsnul na okno a začal tyčinkami mlátit do kovového topení takovou silou, že se hlasité tóny záhy ozývaly nejen po ocelotáriu, ale jistě po celém domě. „Přerazim ho,“ rozčílil se páníček a vyběhl ke mně. Cestou se ale zamotal do kabelů k počítači, které mezi dveřmi roztahal Willard, takže měl co dělat, aby udržel rovnováhu. Já se zatím přesunul k druhému topení, kde jsem své sólo na bicí zopakoval. Willard se lomozem probudil a když zjistil, že dlím na okně, vrhl se k zácloně a začal po ní šplhat nahoru. Záhy už na ní visel zaseknutý zubama v půlmetrové výšce, vrčel jak zbíječka a drápkama mlátil kolem sebe, jak se pokoušel zachytnout, aby mohl šplhat výš. „Padej z tý záclony!“ doporučil mu hlasitě páníček, což Willard, kterému se nakonec nepodařilo zachytit, opravdu beze zbytku splnil. Z nízké poličky, na kterou dopadl, ho na zem doprovodilo několik cédéček. Vyplivnul jsem náplně z propisek a spolu s Willardem jsme letěli do vedlejšího pokoje, což se nám vzhledem k páníčkově momentálnímu psychicky labilnímu stavu zdálo velmi moudré. Já jsem okamžitě vyskočil na okno a schoval se za záclonu poté, co jsem tam skryté hromádce časopisů tlapkou doporučil, ať se přesune na zem. Will hopsnul na dvounožčí kapsičku, zavěšenou na opěradle židle, a požíraje její zip, začal se na ní houpat. Že u toho vrčel jak tygr, netřeba dodávat.
Páníček, zcela již uklidněn, začal procítěně přemítat o životě. „Proč zrovna my,“ pravil, „copak my nemůžeme mít aspoň jednoho normálního kocoura?“ A já zatím sledoval šedého levharta, který se mu mezitím plížil zezadu k noze. Když ji měl nadosah, vystartoval proti ní, takže páníček, ve snaze se osvobodit a zároveň nikoho nezašlápnout, v polopádu dopadl na svoji točící židli. „Dyť jsou celkem normální,“ namítla panička a začala Willa nahánět, aby se s ním poňuchňovala. V té chvíli jsem se rozhodl: Musím vzít levhartovu výchovu do svých tlapek. Při jeho nadání by byla škoda, aby z něj dvounožci udělali obyčejného kocoura.

Foto: Učitel a jeho žák.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







20 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Helenka
Kocouřák Helenka  Datum9. srpna 2009 23:29

prostě SUPER

Luci + 4
KocouřákLuci + 4  Datum12. června 2009 0:20

Vaše šelmí veličenstvo, prosím, nemohlo byste učinit další velkorysý čin a napsat, jak pokračuje výchova myši...é, chci říci leoparda šedivého Willarda? Předem uctivě děkuji a těším se.-))))))))))))))))))))

 Matylda 2
Kocouřák Matylda 2  Datum6. června 2009 18:38

Bertandíčku, už je 5.6., to už je 6 dní od Tvého posledního zápisku :-))), tak jak šedivec leopardí??? Jak to tam u vás v ocelotáriu pokračuje??? Furt tady s dvounohou klikáme a nemůžeme se dočkat, co dále! Tak nás nenapínej!!! Matylda

 Max + Fifu ještě jednou
Kocouřák Max + Fifu ještě jednou  Datum4. června 2009 13:37

A ještě jsme zapomněli, kluci, vaše mňoutfity jdou báječně k sobě, kombinace černé, šedé a bílé, toť přímo vrchol elegance! Takže určitě budete nejen dobrodružstvím oplývající, ale i vysoce dekorativní a fotogenická dvojka.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Max Mourison + Fifu Tříbarevka (4. června 2009 10:20)

 kočkamňau
Kocouřák kočkamňau  Datum4. června 2009 12:18

No nevím, Bertrand vypadal jako solitér, ale zase mu nebude smutno a šedivou myš vychová, jen aby se páníčkové nedivily...padat ze záclony, splněno, směju se, těším se na další veselé příhody, zřejmě jich bude víc.........

 Max Mourison + Fifu Tříbarevka
Kocouřák Max Mourison + Fifu Tříbarevka  Datum4. června 2009 10:20

Vedle dua Bertrand - Willard značně bledne někdejší sláva Sylvestrova a Arnoldova! Hoši, jen tak dál, těšíme se na další akčňáky!
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Max + Fifu ještě jednou (4. června 2009 13:37)

 tasma
Kocouřák tasma  Datum4. června 2009 8:39

Úžasné ! Zase se tlemím od ucha k uchu ! =o))))

 Maxík
Kocouřák Maxík  Datum4. června 2009 7:37

Vzácné šelmy, ale co ta kytka na okně? Fofrem do (zahrad)ničení. :)

janča
Kocouřákjanča  Datum3. června 2009 20:36

„Padej z tý záclony!“ doporučil mu hlasitě páníček, což Willard......beze zbytku splnil.
Úžasné, ale přes práh domu bych vás nepustila

 Cecil
Kocouřák Cecil  Datum3. června 2009 8:44

Tak teď jsem poprvé rád, že mám doma vlčici. Ta by se s takovým dárečkem nepárala. Panička totiž čím dál častěji při čtení MK přemýšlí, že by mi pořídila "kamaráda". Bertrande, vycvič si ho dřív, než začne cvičit on s Tebou. Držím tlapky. Cecil z FM

 Iva Goli
Kocouřák Iva Goli  Datum2. června 2009 20:05

Toto vyzerá na pomerne seriózny základ safari parku - neviem sa dočkať ďalších dielov - chlapi, do toho !!!!!:)))))))))))))))))))))))))))))))))

 Minda
Kocouřák Minda  Datum2. června 2009 16:52

Milý Bertrande, myslím,že Tvým páníkům vy dva prostě vyhovujete. Nevím, jestli znáš to přísloví: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. A tak si vás vaši páníci prostě našli a udělali moc dobře :-))

Sylvie
KocouřákSylvie  Datum2. června 2009 14:04

To je duo.......... :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) dle mne se budou dit pekelne veci :-) vasi dvounozci se maji urcite na co tesit :-)))))))))

zumička
Kocouřákzumička  Datum1. června 2009 21:12

"v půlmetrové výšce, vrčel jak zbíječka"... to snad neni možný. To bych chtěla vidět :o). Pavlo, dejte sem nějaké video!!! Taková plavná zvěř, jako je ocelot a levhart, to se musí vidět v pohybu!

 Matylda 2
Kocouřák Matylda 2  Datum1. června 2009 18:45

Uuuuuuuuh, uuuuuuuuuuuuuh, ha ha ha:-)))))))))))), tak to začíná nabírat na obrátkách, sotva se za břicho popadám...:-)))). Tuž to je dvojka, se máme na MK na co těšit... Ale možná by bylo dobré, abychom začali páníčkům obou šelem hledat náhradní útočiště, než je ti dva zcela připraví nejen o rozum, ale i o bydlení :-)))))))). Už máte plnou lékárničku Neurolů atd???? To se ptám páníků... Tak držím palce, dvounohá od Matyldy

Betty
KocouřákBetty  Datum31. května 2009 16:18

Bertrande, pravdu máš, to by byla věčná škoda. Willard není obyčejný kocour a spolu budete unikátní dvojka. Jenom si myslím, že by si vaši dvounožci již měli začít zajišťovat místo v ozdravném zařízení, aby pak nebyli překvapeni, že je tam plno :-)

Milena
KocouřákMilena  Datum31. května 2009 15:18

No já věděla, že vy dva se nakonec domluvíte a spojíte síly. Páníčci z toho radost budou mít tak napůl (furt lepší, než abyste si šli po krku), ale my, čtenáři deníků se už na tvoje, Bertrande, případně na vaše společáé vyprávění moc těšíme.

Silvie OK
KocouřákSilvie OK  Datum31. května 2009 15:12

Willard, zdá se, bude pilným žákem Bertrande!! :-)))

Luci + 4
KocouřákLuci + 4  Datum31. května 2009 15:00

Bertrande, vůbec nepochybuji o Tvých výchovných, pedagogických a vůbec výcvikových schopnostech. Z Willarda obyčejný kocour určitě nebude a marně uvažuji, jestli Tvým dvounožcům pogratulovat k druhému kocouřovi, nebo spíš soustrastně vyslovit přání pevných nervů a odolnosti. V každém případě - Bertrand a Willard - to bude mazec!

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum31. května 2009 14:41

No tak to je dílo, ti dva:-). Nestačí Ocelot skříňový, ještě navíc šedý levhart!Si počkám až dvounozí poputují v těch jakýchsi kazajkách do státní oázy klidu:-)))))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top