Moje první osvojeniny
No jo, už je to tak. Samotné se mi tomu ani nechtělo uvěřit, když mi to dneska panička se slavnostním výrazem ve tváři sdělovala. \"Dnes slavíme, Ušíčku, tvoje první měsíční osvojeniny.\" Tím jako myslela, že už je to měsíc od chvíle, kdy si mě s páníčkem za mého zoufalého mňoukání přivezli z takové dálky, že dál už si pro mě snad ani jet nemohli. Ale naříkala jsem asi jen prvních třicet kilometrů, náhodou. Pak jsem se totiž vysílila a zbytek cesty jsem víceméně prospala. Panička seděla celou cestu vzadu na sedadle vedle mě a skrz dvířka mě hladila a drbala, abych věděla, že v tom nejsem sama. Sice pak cestou byla ještě dvě mezipřistání, kdy jsem měla možnost se občerstvit, ale z přepravky se mi v tom vedru stejně vůbec nechtělo. Tam byl aspoň příjemný stín. :-) Tak jsem si jen lokla trochu vodičky, a pak jsem pokračovala v započaté nečinnosti - tedy ve spinkání. Dvounožci byli celí u vytržení z toho, jaká jsem šikovná a slušně vychovaná, že jsem za celou asi pětihodinovou cestu neudělala žádnou neplechu - tím jako mysleli loužičku nebo bobek. Však jsem si taky obojí způsobně šetřila až na připravenou bedýnku - to bylo chvály, že jsem se do ní strefila hned napoprvé! :-) Co vám budu vykládat - můj vstup do nového domova byl prostě grandiózní a zvládla jsem ho s grácií a elegancí sobě vlastní. Během dalších cca tří až pěti dnů jsem se naučila používat obě připravená škrábadla a přestala demolovat nábytek ještě dřív, než jsem s tím vlastně pořádně začala. Za to může teta Šanta. Začala totiž vonět přesně tam, kam mě panička chtěla nalákat. A taky jsem si oblíbila hračky, co pro mě přichystali - mí favorité jsou hlavně šustící tunel, ptáček na prutě a pak všechno, co se dobře kutálí. S kuličkou umím předvádět takové kousky, že mě jednou z legrace překřtili z Ušíka na Ujfalušíka. :-)) Z okna jsem sice shodila pár kytek, ale květináč se rozbil zatím jen jeden, tak to není tak zlé. Tvrdila jsem, že půjde slepit, ale panička ho stejně nakonec vyhodila. :-( No jo, no. Ale jinak už mám revír prozkoumaný docela důkladně a jen tak něco mě nezaskočí. A za to, že jsem taková šikovná a pěkně rostu (za ten měsíc přesně o půl kila, mimochodem ;-), uvařila mi dneska moje dvounohá náhradní máma slavnostní menu. Podávala se aljašská treska s vařenou mrkvičkou. A byla móóóc dobrá! Už se těším na další oslavu podobně významného jubilea. :-)
| O sdílení
Artemis a Arizona (Arinka a Zonečka) 
16. června 2009 21:11
Ahoj Lexinko, zdravíme tě sestřičko, z Těšína až do těch dalekých Čech! Náš člověk, který nás naší mamince Mii pomohl přivést na svět zjistil, že se nějak moc drbeme a tak se i kvůli emajlu tvé paničky rozhodl s těmi malými krvilačnými potvůrkami zatočit pěkně zgruntu. Zavolal panu dochtorovi Součkovi, u kterého jsme byli společně na první píchaneček do dupky (pamatuješ? :-) a objednal si u něj Advantage. A ledva co s ním přišel domů, nám jej nakapal za naše huňaté límečky. Zatímco taťka Bodýsek a maminka Mia to ani nezaregistrovali, my dvě jsem byly zvědavé a jedna olízla tu podivnou tekutinu té druhé z límečku a naopak. A začalo tóčo - bylo to na našich drsných jazýčcích táááák protivné, že jsme měly dojem, že nám z jazýčků opadají ty drsné krtáčky a my si už nikdy nebudeme moci pořádně provádět očistu našich huňatých, modravých kožíšků! Začaly jsme lítat po celém kvartýru, jak bychom měly pod svými ocásky roztočené vrtulky a Zonečka dokonce začala i dost hodně slintat. To našeho člověka vyděsilo tak, že málem zase volal pana dochtora Součka. Naštěstí jsme rychle přiběhly do kuchyně k fontánce s kapající vodou a ten utrejch jsme hojně zapily. To byl ale děsný zážitek!!! Ale představ si druhý den - to byl ale nááádherný pocit, když jsme v kožíšcích přestaly cítit jakýkoliv nepříjemný šustot a pohyb! Náš člověk nám řekl, že si to budeme opakovat každý měsíc alespoň šestkrát za sebou a vytáhl z krabice tu obří příšeru, která děsně řve a polyká z podlahy všecko, na co její dlouhý chobot přijde a před kterou všichni - až na taťku Bodýska, všichny tři i s maminkou rychle utíkáme až nahoru na obývací stěnu. Tahle příšera teď u nás řádí každý den, ale co - hlavní je, že zažíváme bezva pocit bez blešek a drbání! Tak tolik zprávy z tvého starého domova. P. S.: maminka Mia už má zase nějak velké bříško. Asi jí ta snaha být pořád štíhlá nějak nevychází... :-)))
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: E (8. června 2009 20:57)
Artemis a Arizona (Arinka a Zonečka) 16. června 2009 20:01
Ahoj Lexinko, zdravíme tě sestřičko, z Těšína až do těch dalekých Čech! Náš člověk, který nás naší mamince Mii pomohl přivést na svět zjistil, že se nějak moc drbeme a tak se i kvůli emajlu tvé paničky rozhodl s těmi malými krvilačnými potvůrkami zatočit pěkně zgruntu. Zavolal panu dochtorovi Součkovi, u kterého jsme byli společně na první píchaneček do dupky (pamatuješ? :-) a objednal si u něj Advantage. A ledva co s ním přišel domů, nám jej nakapal za naše huňaté límečky. Zatímco taťka Bodýsek a maminka Mia to ani nezaregistrovali, my dvě jsem byly zvědavé a jedna olízla tu podivnou tekutinu té druhé z límečku a naopak. A začalo tóčo - bylo to na našich drsných jazýčcích táááák protivné, že jsme měly dojem, že nám z jazýčků opadají ty drsné krtáčky a my si už nikdy nebudeme moci pořádně provádět očistu našich huňatých, modravých kožíšků! Začaly jsme lítat po celém kvartýru, jak bychom měly pod svými ocásky roztočené vrtulky a Zonečka dokonce začala i dost hodně slintat. To našeho člověka vyděsilo tak, že málem zase volal pana dochtora Součka. Naštěstí jsme rychle přiběhly do kuchyně k fontánce s kapající vodou a ten utrejch jsme hojně zapily. To byl ale děsný zážitek!!! Ale představ si druhý den - to byl ale nááádherný pocit, když jsme v kožíšcích přestaly cítit jakýkoliv nepříjemný šustot a pohyb! Náš člověk nám řekl, že si to budeme opakovat každý měsíc alespoň šestkrát za sebou a vytáhl z krabice tu obří příšeru, která děsně řve a polyká z podlahy všecko, na co její dlouhý chobot přijde a před kterou všichni - až na taťku Bodýska, všichny tři i s maminkou rychle utíkáme až nahoru na obývací stěnu. Tahle příšera teď u nás řádí každý den, ale co - hlavní je, že zažíváme bezva pocit bez blešek a drbání! Tak tolik zprávy z tvého starého domova. P. S.: maminka Mia už má zase nějak velké bříško. Asi jí ta snaha být pořád štíhlá nějak nevychází... :-)))
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: E (8. června 2009 20:57)
Minda 16. června 2009 17:05
Lexinko, myslím,že jste měli s tvými páníčky na sebe štěstí. Oni ti určitě
snesou modré z nebe, když jsi taky modrá :-)a ty jim zase vneseš do
jejich života spoustu radosti. Tak ať se máte všichni i nadále moc a moc fajn. Minda
beta.1 16. června 2009 13:47
Lexinko, jsi šikovná a krásná kočička. Ať se ti daří a zdárně rosteš ještě více do krásy:-)
tasma 16. června 2009 13:20
Lexinko, je vidět, že sis vybrala hotel s dobrými službami =o)). A jsi šikulka, že škrábeš na škrabadle ! U nás je dvoumetrové škrabadlo netknuté a ze sedačky pomalu leze molitan...
Anetka 16. června 2009 11:18
Lexinko, neboj, správná tráva musí vydržet hodně. Já mám travičku moc ráda, a jsem nejraději, když mě panička krmí. Když ne, tak za trávu tahám tak intenzivně, že je poměrně často miska na zemi :-((, ale občas to i tráva rozdýchá :-)). Jen panička remcá, kdo po má po mě pořád zametat.
zlababa 16. června 2009 10:36
Sušinka mi tedy fakt nehrozí. :-) Včera proběhlo další míso-kočko-vážení, a už mám ve svých čtyřech měsících rovná dvě kila. Ale běhám, skáču a lítám jako o život, takže jsem i v super kondici. Akorát ta miska s trávou, co mi panička pěstovala a co jsem si v ní včera přes den ustlala, když s páníčkem nebyli doma, tak ta už to asi nerozchodí. Ale ona mi určitě vypěstuje jinou, já ji znám. :-))
Anetka 16. června 2009 9:49
Lexinko, jen se nedej. Správná britka má být pořádně urostlá, žádná sušinka!
zlababa 8. června 2009 22:10
Jen se nebojte, já netloustnu, já opravdu rostu! ;-) Už jsem asi tak o třetinu větší, než když si mě dvounožci přivezli. No vážně - časem zase doložím fotograficky. :-)
E 8. června 2009 20:57
Lexinko, ta tvoje panička tě ale rozmazluje, teda!!! Ale jen si dej! Ale koukej držet šlanglínii, abys mohla chytat a lovit, co je k chytání a k lovení!
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Artemis a Arizona (Arinka a Zonečka) (16. června 2009 20:01), Artemis a Arizona (Arinka a Zonečka) (16. června 2009 21:11)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 663x / 1x
