Víte číči a kocouři,
když jsem byl menší, nerad jsem se mazlil, nesnášel jsem to. Když jsem chtěl pohladit, přišel jsem si pro to sám, ale jak se mě někdo snažil pochovat a já nechtěl, byl jsem pěkně protivnej... Koneckonců, tak se prý pozná pravej kocouř :)
Své paničky jsem občas viděl i rád, ale nijak zvlášť jsem je nepotřeboval. Plné mističky s masíčkem, granulkami a vodičkou jsem měl stále. A pan záchůdek byl také stále čistý. Hraček jsem měl mraky, jenže mě nudily. A tak jsem dělal samé lumpárny. Bílé myšky jsem pravidelně zahrabával do pana záchůdka, aby neměl hlad, a že jsem si dával pěkně záležet. Vyhrabával jsem odpadky, trhal toaletní papír, škrábal plovoucí podlahu a ze všeho nejraději jsem rozbíjel své hračky. To vždycky mamky přišly z práce a říkaly, že jsem zlobivý kocourek, že si nebudu mít s čím hrát. Jenže stejně jsem dostal vždycky nějakou dobrůtku. A tak jsem si myslel, že jsou rádi, když něco rozbiju :D
Aaaale, teď už jsem velkej a s příchodem mého bráchy je to jiné. Nevím... Není vůbec mazlivý, rádi si spolu hrajem. Dokonce se spolu i mazlíme a odpočíváme. Paničky pořád něco breptají, že je Cipísek nemazlivej :) A tak vždycky popadnou mě a mazlí se a mazlí. Nejdivnější na tom je, že MNĚ se to líbí snad víc než paničkám. Vyžívám se v tom. Vrním, jak nejvíc můžu... Čumáčkem jim dloubu do jejich čumáku a do tlamičky taky :) Třu se o jejich obličej a nejraději bych se tak mazlil celej den. Pěkně jim vrním na klíně, a když mě samy neshodí, neslezu, dokud mi nekručí v bříšku, nebo dokud mě nezavolá pan záchůdek. :) Hračky mě vůbec nezajímají, ani když si chtějí hrát se mnou. Nemám náladu si hrát, dyť už jsem velkej!!!
Když si mě nevšímají, dokážu jim celé minuty mňoukat u nohou a škemrat o pohlazení. Když si mě občas nevšímají, chodím po bytě a kňučím, jak je vše nespravedlivé a že se chci mazlit! :(
Nevím, číči a kocouři, nejsem nemocný? Nebo je to jen tím, že je mám "asi" rád?
Sdílejte! | O sdílení
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?